Kyrgyzstán

Po zhruba 3,5 hod na hraničním přechodu (asi nejméně ze všech stanů…, jsem byl v Kyrgyzstánu..:-). Zemi, která má na své vlajce, jako odkaz minulosti ale i součastnosti, jisté části mimoměstkého života svého lidu, pěkně vymalovanou jurtu.Je to asi jedna z nejchudších zemí, mezi mnou navštívenými. 90 procent země se nachází ve výšce nad 1500m.

Mezi všemi těmito státy probíhá docela čirý přeshraniční ruch, ale protože všichni vědí, jak by vždy „skysli“ s autem na hranici, všimnul jsem si, že prostě chodí pěšky a na zádech či vozíčku, co poberou a co je tam kde u sousedů levnější. Myslím, že u nás se také takto různě jezdilo, především do Polska…

Dělají to tak, že nějaká autobusová linka, většinou tzv. maršrutka ( nějaký mikrobus a pod), jede z posledního většího města na hranici, tam lidi „vysype“ a další, navazující v dalším státě, si ty samé, nabere na druhé straně a pokračuje se tak, aniž by autobus/mikrobus musel čekat několik hodin na nesmyslně řešených a 50-100let zastaralou formou řízených hraničních přechodech…
Docela ba mne zajímalo, kdyby byl takovou formou řízený nějaký hraniční přechod kdesi na konci Evropy, jaká by tak asi byla, řekněme za hodinu, fronta…?? No jasně, za á je správně, hodinu?!
Každopádně lidi bez auta „projedou“ daleko rychleji, takže na hranicích je aut, většinou, naprosté minimum, časově je to ale samozřejmě jedno, čekáte a „vyřizujete papíry“ stejně hodiny. Vždycky mi hlava zůstává stát, proč musí třeba 4-7x zapisovat znova ty vaše údaje, když by to mohli dělat jednou a podělit se o ně přes síť…o tom už jsem se ale zmiňoval někde v minulých článcích… Lidem s menší mírou trpělivosti, každopádně rozhodně nedoporučuji navštěvovat region vlastním vozem…
Jediná výhoda pro řidiče je, že při odbavení v hale kde čeká milion „pěších“ skoro všude akceptují, že řidič čehokoliv, má přednost a tak jde s pasem dopředu k okýnku(samozřejmě na to musíte mít nervy je předběhnout, pasová kontrola to sice akceptuje a víceméně považuje za O.Ká, lidi ve frontě ale většinou syčí,proč předbíháte… no už jsem si zvyknul a demonstrativně vždy ukazuji rukama volant v zatáčce…?. Jinak je to tak, že odstavíte vozidlo a jdete si projít kontrolu do terminálu, něco jako na letišti (jen to letiště vypadá jako z filmu pro pamětníky občas…), no a těch kontrol je tam většinou několik… žádné že přibrzdíte u okénka, podáte pas a jedete…
V Kyrgyzstánu jsem po úspěšném „zdolání“ hranice, tentokrát měl pocit, že jedu od hraničního přechodu až k hlavnímu městu, stále jednou vesnicí… Prostě domečky, neustále přebíhající domácí zvířena a vše okolo, se táhlo od nápisu Kyrgyzstán, po ceduli hlavní město Biškek, v nepřetržitém sledu cca 100km okolo cesty typu naší 2-3ky.

Zaujala mě snad jen socha báťušky Lenina před nějakým kulturákem a pak série benzínových stanic „BP“ ve stejné barvě a podobném provedení jako originál, jen s tím, že zde to znamená „Biškek Petroleum“…?.

Nebudu už komentovat, že zde platební karty ale, na rozdíl od originálu, neakceptují… Jediné pozitivum tedy bylo, že alespoň okopírovali i „evropskou“ toaletu, kluci jedni šikovní…
Hlavní město pak bohužel, nenabízí téměř žádné památky, takže jsem si ho večer spíše procházkově, před spánkem prošel.
Na druhý den jsem udělal to samé, nakoupil nějaké drobnosti, mimo jiné další samolepku na bok Rapidky a chtěl ho opustit.

V tomto mi ale na nějaký čas ještě zabránily místní bělí strážníci dopravně-bezpečnostních složek… Ač jsem se skutečně velmi dobře ujišťoval, zda je v ulici možné parkovat a nenašel žádný zakazující tuto činnost prvek, zejména dopravní značku po pravé straně, bylo mi vysvětleno, že ta čmouha co už tak 40let není vidět, je údajně žlutá čára! (v Kyrgyzstánu mají zřejmě jiný, vlastní systém barviček..:-)..) a následně, když sám uznal, že žlutá asi mezitím krapet „vybledla“ … strážník triumfoval, když se mnou šel na začátek ulice a ukázal mi malinkatou, houpající se, zastavování zakazující značičku na laně, uprostřed nad vozovkou mezi jinými ukazateli, ve výšce asi 6,7metrů… No dostal mně…? a já byl hnedka asi o 250kč v místních sumech lehčí, měl jsem je prý nechat nenápadně ležet na sedačce…
Původně, jsem ještě chtěl zajet k velikému jezeru Issyk-kul,které je jistě pěkné, nakonec jsem se ale, v rámci mého vyššího cíle, se rozhodl pokračovat opět ke kazašské hranici, tentokrát o kousek dále po rozdrkané cestě,, ve směru na Almaty a také směrem snad k nejdelšímu čekání na hraničním přechodu ve své dosavadní cestě…