Ekvádor
Tato země mi jedním slovem učarovala! Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v Jižní Americe může člověk vidět. V rámci něj je možné procestovat od mořských pláží, přes tropy a subtropy po deštné pralesy či vysoké hory a sopky, vlastně úplně cokoliv nač si jen člověk vzpomene.
Díky nálezu ropy na konci 20. století a politice vlády, jsou ceny benzínu velmi přiměřené, palivo je zde jasně nejlevnější na celém kontinentu a tím i např. jízdenky na veřejnou autobusovou dopravu. Benzín stojí zhruba 8-12kč, nafta vyjde asi na 5kč! Za „pár dolarů“, je možné cestovat kamkoliv po celé zemi. Podotýkám autobusem, neboť v Jižní Americe prakticky, krom výjimek, chybí jakékoliv železnice a vše se zde většinou převáží po sinici. Nakonec se tím navazuje na dávnou, předkolumbovskou tradici dálkových cest vrcholky And a Kordiller v podání Inků a dalších národů. Do budoucna ovšem, myslím, bude nastávat problém, kdy silniční síť bude postupně čím dál tím přetíženější, zvlášť při velkém demografickém růstu, spojeném s postupným sociálně zlepšeným statusem části obyvatelstva, kdy vlastnit vozidlo, bude pro řadu z lidí čím dál více jednodušší.
Kousek nad hlavním městem Quitem (asi 2mil obyv.), protíná tento stát, který se řadí k malým v Jižní Americe (283000km2), rovník. Nakonec už samotný název země je odvozen od španělského slova ecuador, tedy rovník.
Přiznám se, že jsem si tuto zemi oblíbil asi nejvíce z celého kontinentu a tak bych se sem chtěl jednou zase třeba podívat, už i proto, že jsem zde potkal dobré známé. Ekvádor jsem navíc poměrně dost projel, dá se říci křížem krážem: poprvé, když mě bylo ještě v Peru zabaveno auto, tak autobusem a následně, když jsem vůz dostal zpět, tak i škodovkou, spoustu jsem toho ale neviděl, což třeba ještě někdy napravím.
Níže se opět fotografiemi pokusím podělit o své zážitky.
Cotopaxi, nejvyšší činná ekvádorská sopka a jedna z nejvyšších na světě, měří 5987m
Jihoameričané dokážou občas při oslavách město proměnit na válečnou zónu
Ještě neuveřejněná dříve momentka z Peru ale musel jsem… Dopravní špička ve městě u ekvádorských hranic
Ach ty jednosměrky…pro Evropana docela matoucí. Už jsem to párkrát zcela nezvládnul, když tam nebylo vůbec nic a místní jezdí dle zvyku
Betlém na tržnici, Ambato
Ambato
Muzeum Ambato, meteorit o váze 192kg věnovaný v roce 1970 místním traktoristou
Muzeum Ambato, sbírka platidel z Evropy bude nyní díky mě o něco málo bohatší..:-)
Muzeum platidel, Ambato
Odtahovky na odtah
Objevil jsem snad jediného svého druhu na Jižní polokouli…:-)
Na tomto místě údajně během války pobývala sestra prezidenta Beneše. Informaci, i když je zřejmě pravdivá, mám jí od bývalého honorárního konsula ČR v místě, se mi ale nepodařilo ověřit z více zdrojů
Momentka s přáteli
Ambato
Místní pochoutka, grilovaná morčata. Přiznám se že něco takového opravdu nemusím
Indiánské muzeum Tungurawa
S místními
Poměrně široká řeka se u města Báňos promění v tento hluboký kaňón
Basilika Nuestra Seňora del Rosario v Báňos
Dříve tuto obec údajně založili naši předci, jak z názvu vyplývá
Známe vozidlo našinské provenience
Majestátná Tungurawa o sobě jednou za pár let dá méně či více znát. Naposledy ve 20.století poničila město Ambato
Pejsa si umí naskočit i za jízdy
Typický obrázek nejen Ekvádoru. Na úřadech v bankách a pod. je to tady všude prostě většinou na dlouho
Vesničanky ve slavnostním kroji
Park Maldobano, Riobamba
Muzeum kulturi Urku Kuri
Muzeum kultury Urku Kuri, historická fotografie vesničanů s nálezy věnovanými posléze muzeu
Školáci chodí v uniformách. Za mne dobře, sociální rozdíly se smazávají
Domek mých přátel ve kterém jsem pár dní pobyl
Veřejný „buzér“, jo jo, hlásit na úřadě se to asi musí…
Obrazy z historie obce Patate
Výjevy z historie obce Patate
Podobné výjevy jsou tu naprosto „normalito“…ale zajímalo by mě co je to za registraci? Tipoval-bych snad nějakou Gyuanu, Surinam a pod
Počátky deštného pralesa Amazonie
Quito, název hlavního města pochází s největší pravděpodobností ještě z pradávného indiánského označení pro zemský střed. Už staré předkolumbovské kultury si tedy nejspíše uvědomovaly zvláštní význam místa
Quito
V indiánském muzeu 00.00.00
Tohle milé zvířátko bych nechtěl potkat nějak moc zblízka. Muzeum Inti-ňan
Historické jádro Quita určitě nepostrádá své genum loci
Velmi impozantní kostel Catedral Consagración de Jesús, někdy se mu říká Basílica de San Juan. Je největší neogotickou bazilikou v celé Americe
To jsem to vymňoukl: jednou nohou na Severní a druhou na Jižní polokouli! V místě, kde probíhá rovník, asi 26km nad Quitem, jsou umístěny dvě expozice k tématice rovníku. Jeden velký, oficiální areál, s dražším vstupem a s asi 30m vysokým památníkem vybudovaným v roce 1979 na počest měření španělsko-francouzské expedice z roku 1736, která měla odpovědět na otázku, kde je větší zploštění země, zda na pólech či na rovníku a druhý poněkud severněji umístěný, indiánský, menší a sotva viditelný z přístupové cesty, kterým ale ve skutečnosti rovník skutečně probíhá… V tomto druhém, který představuje skutečné etnografickém muzeum v přírodě může návštěvník vyzkoušet všechny úkazy, které se neřídí přírodními zákony, platnými jinde. Například při nalévání vody do umyvadla, ta netvoří přesně na rovníku žádný vír kdežto výše či níže se už stáčí na pravou (Severní) nebo na levou(Jižní polokoule) stranu, Tento jev vzniká díky působení tzv.Coriolisovi síly, nazvané po vědci, který se silami působící v rotujících soustavách v minulosti zabýval. Taktéž je prakticky nemožné jít se zavřenýma očima po rovníku, nějaká neviditelná síla mě stále tlačila mimo tuto osu. Na závěr malá slabá indiánská průvodkyně přetlačila sílu mých rukou při působení směrem dolů na ty její. O metr vedle už by to přitom asi nebylo možné… Ale zajímavostí je tu více, návštěvník si může vyzkoušet postavit na špičku vajíčko, či prohlédnout zajímavosti z dávné indiánské každodennosti
V Quitu je vše poněkud do kopce. Také je to nejvýše položené hlavní město světa(2850m)
Dnes už nevědi jak ty domy stavět, správní budova unie jihoamerických států, Mitad del Mundo, Ekvádor
Rovník
Mitad del Mundo aneb 00.00.00.
Náměstí nezávislosti, Quito. Od roku 1978 je městské historické centrum pod ochranou UNESCO
Noční Quito z kopce El Panicillo
Quito, Kopec El Panecillo nad městem ve výšce 3016m, jemuž dominuje z dálky viditelná socha Panny z Quita
Bomba aqua, neboli vodní pumpa, měla dříve v Paraguayi menší zádrhel, praskla hřídel, tak jsem si říkal, že jí nyní opravím. Tato ale byla už druhovýrobní model západoněmecké výroby, takže do ní nějak nešly naše díly, zůstane tak na památku
Práci čest a s „fúrikom“ kupředu, k socialistické budoucnosti! Jižní Amerika je známá svými levicovými postoji z velké části, ovšem socialismus, tak jak jsme ho měli u nás tady většinou nezažili, možná by pak vnímali věci jinak…(jen můj názor..)
Zase už se v tom šťourám aneb ložisko už se mnou dál jet nechtělo
Na tom poli bych nechtěl provozovat zemědělství…jako sjezdovka by se možná hodilo. V Kordillerách ovšem klasika
To se to drandí po nové silnici! Jen nevím, kde mají přesně kluci uchycené, na těch podvozcích určených pro autobusy, bezpečnostní pásy…? Pro představu ale i u nás se také takto kdysi podobné podvozky přepravovaly, to ale ještě pásy ve vozech moc neexistovaly…
Škoda Auto
Autosalón okřídleného šípu v největším městě země, ve Guyaquilu, působí na první pohled docela odpudivým dojmem. Uvnitř nebylo jednání o nic lepší. Poprosil jsem jen, zda by nebylo možné vůz na pár dní zaparkovat, případně ať ho klidně využijí jako reklamní poutač a pod. tak jako například Auto Škoda v Aucklandu na Novém Zélandu. Bohužel jsem se nesetkal s pochopením, neměli vůbec zájem o nějakou škodovku… Nakonec jsem se ale domluvil s místními hasiči. Na druhou stranu chápu, že to není jejich povinnost, to je jasné
Velká lednice je ve zdejším horku základ! A jak jí nejspolehlivěji dovézt domů? Samozřejmě na voze Škoda!
Na návštěvě u bomberos. Po vyzvednutí v Peru právě tady škodovka na chvíli parkovala.
Vskutku nepochybně biblický žigulík v ulicích největšího ekvádorského města Guayaquilu(3,5mil)
Konečně tak nějak vím, kam jedu. Kam ale skutečně jedu, to je jen a jen na mě…
Už je to tady, Lenin kandiduje tentokrát na Prezidenta! Jihoameričané rádi užívají pro své děti slavná jména minulosti. Sice nevím, zda pořádně věděli, co některá vlastně dříve opravdu znamenala, jinak si nedovedu vysvětlit, že se tu lidé jmenují například Lenin, Stalin, Hitler a pod. ale to na skutečnosti nic nemění.
Nějaký ten suvenýr