Chile Campeon de Copa América 2015!!!

Rapidka po čase opět úspěšně přeplavala móóóře a můžeme se tak společně pustit do překonávání v pořadí už čtvrtého kontinentu!

Nejprve jsem ovšem musel vyřídit potřebná lejstra. Po velice negativních zkušenostech z Austrálie a především Nového Zélandu, jsem se krapet bál, jestli náhodou nebude můj výlet, místo na cestách a poznáváním památek, probíhat spíše na úřadech, vyřizováním potřebných listin. Zvlášť, když se tady jedná o „obávanou“ Latinskou Ameriku…

Po krátkém seznámení s MHD v zhruba 5mil. Santiagu, nejstarším, v roce 1541 Evropany založeném městě, jsem se tedy nejprve vydal do kanceláře spediční společnosti. Musím říct, že metro a síť veřejné dopravy je zde velmi dobře organizována a tak pro rodilého Pražáka, nebyl problém se dostat kam třeba i s 20kg na zádech a bez jakékoliv hlubší, no… řekněme si to na rovinu…žádné…znalosti španělštiny. Před lety jsem se sice naučil asi 50 slov podobné portugalštiny, i ta už jsem ale většinou dávno zapomněl.

Po doplacení potřebné částky a podepsání několika dokladů, mi však bylo sděleno, že si své milované vozítko, mohu jet nyní vyzvednout do přístavu Valparaiso. Je to město asi 140km daleko, takže jsem se, opět MHD vydal na autobusové nádraží a poté pravidelnou linkou do svého cíle.

Tam mě sice nečekal žádný zástupce firmy, tak jak jsme se domluvili v Santiagu, ovšem po asi hodinovém domlouvání se spedicí (kde pouze jedna paní hovořila-když byla zrovna k dispozici… velmi vlažně anglicky), nakonec přeci jen kdosi přijel a odvezl mě v útrobách jakéhosi pick-upu, kamsi do města, kde mě už čekala Britta, žena plynule hovořící španělsky, jen španělsky… naštěstí však ale přišel i její syn, který trochu anglicky, hovořil asi tak jako já, takže jsme se domluvili, že sice auto uvidím ale nejspíše až pozítří, neboť nemají ještě „nějaké“ papíry z novozélandské strany. Při dotazu jaké, mi bylo sděleno, že z NZ jim řekli, že ještě nemají zaplaceno a tak auto nemohou uvolnit!

Když jsem jim pak tedy poslal na mail dokument, dle kterého mají své peníze na účtu už celý týden!!!, na druhý den dali vědět, že peníze dnes už došli (asi se i poprvé podívali na vlastní účet…) , a že tedy je vůz k vyzvednutí.

Mezitím jsem si prohlédl Valparaiso, město, jehož stará část, je pod ochranou UNESCO. Je proslulé svými malými domečky, umístěnými v křivolakých uličkách na příkrém srázu od oceánu, takže od něj jezdí celá řada historických lanovek.

Ve městě také žil a vlastnil jeden ze tří svých tří domů, Pablo Neruda (1904 – 1973), vlastním jménem Neftalí Richarde Reyes Basualto , chilský básník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1971. Pablo Neruda užíval nejprve pseudonym po našem Janu Nerudovi, později ho rovnou zvolil jako své občanské příjmení.

Na druhý den se vskutku objevila opět Britta. A tak jsem mohl opustit pension, kde jsem čekal a mrznul, neboť nebyl vybaven topením, takže se chodil ohřívat do na chodbě umístěné koupelny horkou vodou… Dokonce i uklízečka chodila v roláku, kožichu a zimní čepicí s velkou bambulí..:-).  Nejprve mi to bylo směšné, potom však pochopil na vlastní kůži…

Poté už následovala společná cesta jakýmsi midibusem, do snad asi 40km vzdáleného místa, překladiště kontejnerů, kde na mě už netrpělivě čekala moje láska.

Byl jsem naprosto radostí bez sebe, když jí viděl v plné kráse! Tentokrát byla po celou plavbu chráněná pod závojem ze zelené nejjemnější plachtoviny..:-). Odhalení do holé krásy jejího hermelínově bíle skvostného coupe-cího těla, skýtalo tak nádherný, panensky čistý pohled..:-).

Celní úředník jen zkontroloval číslo VIN, auto změřil usměvavým pohledem a popřál mi, po podepsání několika papírů, šťastnou cestu!

Vůz mi byl předán bez jediného cizího zásahu, zcela čistý a nijak „nešacovaný“ , už vůbec ne po jeho ničení, tak jako se to stalo na Novém Zélandu nebo alespoň po celkové „kontrole ve stylu STB“ v Austrálii.

Musím říct, že v tomto duchu se mají výše zmíněné země čemu učit od té „obávané“ země v Latinské Americe…

Hned jsem tak vyrazil po carretera sesenta y ocho, směr Santiago de Chile!

Prohlédl si blouděním bez navigace prakticky celé město, některá místa i vícekrát..:-), a seznámil se tak i se řadou dobrých lidí, kteří mi pomáhali, jak to jen šlo, abych se vždy dostal, kam potřeboval.

Kromě jiného jsem navštívil jako obvykle, místního dealera značky Škoda, firmu Estoril, kde jsme si příjemně popovídali a já seznamoval její pracovníky s bohatým Československým industriálním dědictvím, včetně značky kterou prodávají. Napadlo mě, že takovou věc mohla udělat už dříve místo mě, společnost Škoda, rozhodně by možná nebylo na škodu získat krapet takové té hrdosti na produkt, který prodávají. Oba prodejci se divili, jak je vlastně historie automobilky zajímavá a také dlouhá… Jinak mě ale velmi přátelsky uvítali, poradili co kde jak a podobně. Opravdu fajn lidé.

Odpoledne jsem se ještě zastavil na dříve domluvené schůzce na našem zastupitelském úřadu, kde mě přijal pan velvyslanec Rychtar s konzulárním radou Piňózem.

Poté již směřovali mé kroky do centra všeho dění na celém Americkém kontinentu v tu chvíli: ve středu města jsem na „na chilském staromáku“ sledoval na vlastní oči mezi fanoušky z celé země finále Copá América, celoamerického mistrovství ve fotbale.

Ve finále na sebe narazil domácí, mohutně publikem povzbuzovaný tým a „Messiho parta“, 14 násobný vítěz soutěže, tým Argentiny.

Byl to pro mě, jako fanouška fotbalu, neuvěřitelný zážitek, být v samotném centru toho, jak se domácí tým po bezgólovém průběhu, stává po penaltách (4:1) poprvé v historii, vítězem takového podniku!

Všeobecné šílenství při oslavách neznalo mezí, zastřešené autobusové zastávky, konstrukčně řešené jen oporou ze zadní strany pak úpěly pod tlakem někdy i 20 fanoušků, poskakujících po nich a vřeštícími asi něčím podobným jako „ kdo neskáče, není Chilan“…J!

Život v zemi v té chvíli myslím, přestal dočasně existovat, a tak jsem se pod rouškou noci, vydal opět k pobřeží, chtěl jsem poprvé v životě vidět na vlastní oči milované tučňáky. To už je ale další příběh…

————————————————————————————————————–

Na závěr bych rád poděkoval za příspěvek na mojí cestu v tomto měsíci následujícím osobám:

Markovi Berkymu ze Slovenska,  Haně Skálové a Pavlovi Nováčkovi z Čech.

Velmi si vaší pomoci vážím!

Fotbal a jen fotbal, v Chile není teď nic, co by bylo víc..:-)!

Santiago z okolních výběžků And

Návštěva ve Škodě Estoril, Santiago.
Skvělé přijetí, přeji na oplátku co nejvíce prodaných vozidel!

Santiago de Chile

Santiago de Chile

Po neformálním setkání na zastupitelském úřadu České republiky v Santiagu, mimo pracovní dobu. Vedle mne pan velvyslanec Rychtar, zprava pak konzulární rada Piňóz.

A je to doma!!!

„Den vítězství“…po Chilsku…

Mamí, jsme mistři Amerikýýýýý!

Sochy obsazeny

Zastávky měli při povyku“ kdo neskáče není Chilan“ asi na mále

Bezpečnostní složky byli připraveny. Oslava sice probíhala živelně ale v duchu fair play by se dalo říci, takže důvod k zásahu nenastal

Slavili doslova všichni…

Lidé se na hlavní náměstí scházeli ze všech koutů metropole dlouho do noci. Santa Lucia, Santiago

Ježíš byl ten večer jistě Chilan

„Den vítězství“…po Chilsku…

„Den vítězství“…po Chilsku…

„Den vítězství“…po Chilsku…

Britta v akci, aneb první shledání s mojí milou

Auto bylo po předání ve stavu, jak jsem ho nechal na Zélandu, vše složené a čisté. Pracovníci celního skladu mi i ochotně pomohli s „oživením“ neodpojeného a tím pádem vlivem „něčeho zapnutého“ vybitého akumulátoru. Místní celní úřad jen chválím!

Dálnice a vysokohorské „jedničky“ s mnoha tunely jsou placené. Cena ale není až tak vysoká a stav je velmi dobrý.

Valparaiso

Sice už jen zřejmě přístavně posunovací, přesto však ještě zachovalá, legendární nezničitelná „osmdesátosmička(Volvo) mi nemohla uniknout. Kdo se vyzná, ví o čem píšu…

Valparaiso

Staré město pod ochranou UNESCO, vyniká mnoha svými historickými výtahy do horních částí města

Historické Valparaiso pod ochranou UNESCO, vyniká mnoha svými historickými výtahy do horních částí města

Známá vozítka se ještě sem tam (velmi zřídka a asi spíše více méně odstavená) v Chile dají vidět

Celé historické město pod ochranou světového kulturního dědictví UNESCO, je rozeseto mezi oceánem a okolními kopci

Koukám z chodníku přes plot někomu do zahrádky a přemýšlím, jestli je pravý…? Myslím, že ale z větší části je… Valparaiso

Ta tramvaj mi něco připomíná, Valparaiso

Valparaiské grafity…

Proslulé všude přítomné grafity tvoří kulisu Valparaisa

Můj první tuzemský „úlovek“…

Valparaiso je známé svými starodávnými trolejbusy. MHD je již většinou zajištěna novějšími midibusy, ale tyto raritní kousky sem prostě patří a pěkně ke kulise historického města zapadají. Něco jako starodávné tramvaje v jinak moderní japonské Hirošimě

Chile je plné „obecních pejsánů. Opalují se vždy zrovna tam, kde svítí sluníčko a tak co je jim po nějakých chodcích… ´Kdo se tedy bojí pejsků…na druhou stranu nejsou myslím nijak nebezpeční, nestalo se mi za těch několik prochozených kilometrů, že by se mě třeba nějaký přišel zeptat na cestu…

Vždy se o sebe dokáží postarat a tak zřejmě příliš nenarušují městský rozpočet

Metro je v Santiagu přehledné a hlavně čisté- v tom mu může třeba New York jen tiše závidět…

Samé důležité věci…:-)

Hurá ze Santiaga pro auto! V Chile jsou snad na všech zastávkách autobusů, zřejmě samozvaní, otevírači kufrů meziměstských autobusů, oni snad na těch zastávkách žijou… Navíc když bus zastaví, okamžitě na těch pár vteřin uvnitř někdo něco nabízí, ovšem nijak zvlášť vtíravě a zcela kulturně