Cestou do Egmontského národního parku
Opět zdravím z cesty po odvrácené straně naší matičky zeměkoule.
Předně bych se chtěl všem omluvit, že poslední dobou tak trochu nestíhám dávat na web nové obrázky a povídání, musím si ale prostě chlapsky přiznat, že cestovat sám okolo světa, bez jakéhokoliv podpůrného týmu, snažit se zajistit sponzorsky na cestu nějaké ty prostředky(asi nejtěžší…) a k tomu ještě studovat vysokou školu, je prostě docela náročné skloubit… Nechápu vlastně sám, jak to občas zvládám, respektive někdy tedy i nezvládám… Mám občas pocit, že před sebou věci snad nějakou záhadnou zbývající silou prostě tlačím kupředu a ono jim pak nic jiného nezbývá, než se valit stejným směrem..:-).
Ať tak či jinak, cesta pokračuje vcelku úspěšně dále a já se těším na nová dobrodružství která, jistě košatějším slovníkem a hlavně častěji, zprostředkuji těm, jimž se mé obrázky a povídání líbí a zůstali mi ještě čtenářsky věrní.
Samozřejmě budu rád za jakékoliv poznámky či připomínky nebo rady v kolonce kontakt.
A nyní opět několik obrázků z cesty:

Jednotlivé vrstvy aneb jak šla doba… Právě se nacházím několik metrů pod hladinou ještě že je zrovna odliv….

Symbol Nového Zélandu, nelétavé ptáče Kiwi, nesmí chybět skoro na žádném kroku ve formě reklamního poutače. Živého ale jen tak ve dne člověk neuvidí, leda večer…

Voda se zvedá a cestička mizí pod hladinou, budu muset spěchat abych se dostal nazpátek a nemusel oblečený plavat…