Poušť Karakum a tak ještě něco… TEXT JIŽ DOPLNĚN!!!

Přidávám další část fotek po Turkmenistánu, využívajíce opět trocha spojení se světem.

Později doplním text, nějak nestíhám řídit, psát,fotit a ještě nebýt zrovna ve stanu ale v ubytovacím zařízení a to dokonce s Wifi. Roaming si šetřím na horší časy…

Cesta mě však učí mnohému, např jak se vykoupat v 1,5l vody, jak je důležité udržovat stále její zásoby a vůbec, člověk tu zjišťuje životní důležitost věcí, nad kterými se v „našem“ světě vůbec nezamyslíme, zde však někdy mohou být životně důležité…

POKRAČOVÁNÍ:
Odjezd z Ašchabadů, je skutečně asi tím nejlepším, co člověk může po několika hodinách strávených v tomto naprostém kýči udělat, bohužel…

Viděl jsem spoustu měst světa, někde možná mají i „lepší lahůdky“, jenže to tam tak trochu očekáváte. Tady je to takové z ničeho nic, navíc když se k tomu přidá i to „bezlidno“ ve velké části města, je to pak vskutku docela rarita.
Hned za městem však začíná zcela jiný Turkmenistán, rozbité silnice(které však skoro všude zrovna opravují…), benzínky na kterých krom benzínu, nafty a možná že i jednoho typu oleje(nevím, vystavený není…), nemají vůbec nic. Zapomeňte na koše na odpadky, při otázce kam mám vyhodit papírky a petku, obsluha vždy opakovala, že někam kamkoli-třeba do pouště…

Samostatnou kapitolou ve všech těchto státech jsou toalety. I když třeba postaví novou benzínku, toalety tam prostě neudělají! Chodí se vždy do nějaké „kadibudky“ a to nejlépe alespoň 100 metru daleko. Vůbec to nechápu, je to fakt odporné a mé jediné štěstí bylo, že z toho horka, jsem po celou dobu prakticky nemusel navštívit takové zařízení.

Pro ilustraci ale přidám příště obrázky jednoho takového-je to focené sice jinde ale všechna ta zařízení jsou skoro naprosto shodná, takže obrázky odpovídají realitě v celé Střední Asii. Ač nerad tedy upozorňuji, že kdo by chtěl tyto země navštívit a nebude se zrovna vyskytovat jen a pouze v hotelech lepší cenové skupiny, resp. je třeba někdy bude chtít i opustit, měl by se připravit na podobné zážitky jako na obrázcích. Výjimku tvořilo několik zcela nových benzínek v Kyrgyzstánu a Kazachstánu, jinde jsem asi jen neměl to štěstí… Stejné jsou samozřejmě i třeba v něčem co připomíná motorest, restauracích na cestě apod. Upozorňuji pak, že vše co píšu je z vlastní zkušenosti a omlouvám se, pokud jsem někde něco opomněl naopak opsat v lepším světle.
Vzhledem k tomu, že už začínalo být pozdě, začal jsem si hledat nějaké místo ke spaní. Nakonec jsem na dalším rozestavěném úseku silnice (máte pocit, že rozestavěných je tak nějak většina), prostě zajel trochu do pouště, postavil stan na střeše a poslouchal jen písečné ticho, které mne obklopovalo ze všech stran.
Na druhý den jsem dojel do města Mary, chtěl jsem se ubytovat v hotelu kvůli Wifi, přeci jen nahrávání fotek, je náročné na data. Bohužel v Turkmenistánu, zrovna tak jako v Íránu, je internet cizincům blokovaný a na hotelech prý Wifi není (opět může mít někdo jinou zkušenost…). Mě nefungoval ale ani jeden operátor.

Nakonec jsem místo drahého nového hotelu, skončil v jednom menším městě, sice opět ve státním hotelu, ovšem když už tam nemají ani net, tak alespoň za úplně jinou cenu.

Ráno jsem si zajel prohlédnout to, co zbylo z dávné perly na hedvábné stezce, starobylého města Merv. Po dobytí Čingischánem a snad vybití všech jeho obyvatel, nebylo už nikdy obnoveno. Dnes je tedy možné, krom obnoveného mauzolea, prohlédnout už jen to, co si poušť nestačila ještě vzít zpět…
Po zhlédnutí značně rozlehlého areálu pod ochranou světového dědictví, Merv byl ve své době údajně jedno z největších měst tehdejšího světa, jsem pokračoval vstříc průjezdu pouští Karakum.

Vede přes ní silnice, která se ovšem při náhlém poryvu větru, mění v pískovou mlhu, kterou následně, krom toho, že se přes ní špatně řídí, cítíte snad úplně všude-oči, zuby atd … Naštěstí se to za můj průjezd přihodilo jen asi třikrát. Byl jsem jen na občerstvení v začátku průjezdu upozorněn, ať si určitě nejdříve dotankuji, neboť pak už pumpa nikde nebude… Chtěl jsem si ještě doplnit vodu, na otázku zda je pitná, mi obsluha čerpačky přitakala, že jasně. Bylo v ní však tak nějak více písku než vody, takže jsem jí nabral alespoň jako užitkovou… Nicméně průjezd byl pro mne naprosto novým a fascinujícím zážitkem, Rapidka se také docela divila, kam že jí to táhnu, nezbylo ji však, než se mnou pokračovat…:-).
Po úspěšném překonání pouště Karakum, jsem se dostal do příhraničního města Türkmenabat a v domnění, že bych ještě mohl v tento den vjet do Uzbekistánu, jen dotankoval a snažil se objevit příjezdovou cestu na hranice. Bylo to poněkud stíženo faktem, že v celém velkém městě, nevím 150000 obyvatel, možná více??, nebyla jedna jediná cedule. Hold ten socialismus je občas ošidný, zřejmě na cedule nezaložily ve městě národní podnik…
Další drobný nedostatek, s kterým jsem fakt nepočítal, byl, že most resp. ponton co místo něj stál…, přes řeku Amudarju, se musel platit. Bohužel v nějaké budce (bance…)která ale zavírala snad už v 17.30. No a já byl na místě až v 19.30.:-). Nicméně mi bylo sděleno, že kdybych „most“ náhodou ještě stihnul, stejně by mi mezitím zavřeli hranici. Stále jsem nechápal, takže mi vysvětlili, že hlavní silniční hraniční přechod ze země do Uzbekistánu je prostě otevřený jen přes den..:-)))!!!
Nezbylo tedy než se vrátit do „města bez cedulí“ a najít si nějaké ubytování. Státní hotel, který jsem objevil, byl fakt děs a hrůza, bál jsem se, že něco chytnu… Tak jsem řekl paní na recepci, že si to ještě rozmyslím… Zjistil jsem, že je tam i nějaký pěkný, jen ho najít… Recepční jsem tedy řekl, že nechám venku auto a za půl hodiny přijdu. Prohlásila, že jestli do 30minut nedorazím, musí to hlásit na policii. Následně prý přijedou, odmontují značky a auto prohledají, prostě velký problém… Nechápal jsem, proč by jim moje auto mělo vadit, načež prohlásila, že budou nějaké oslavy teď (přesně za měsíc…) a, že to neexistuje, aby zahraniční auto zůstalo na parkovišti jen tak samo…:-))). Kdyby to prý nehlásila, mohla by z toho mít sama oplétačky… Naštěstí jsem v místní restauraci hned za rohem, potkal chlapíka, co tam hrál na nějaký nástroj, dali jsme se do řeči a on říká, že jeho strýček má nějaký velký dům a ubytovává tam. Jelo se tedy za strýčkem…:-).

Na místě jsem sice zjistil, že to žádný hotel není, nicméně jsme alespoň dobře pokecali, salát si dali, probrali politickou situaci v celém světě i na okolních planetách… abych následně nepohrdnul, tím lůžkem s protikomárníkem na dvorku.:-))). Bylo to ale fakt super v tom horku.
Na druhý den ráno, jsem ještě při pravidelné kontrole auta a vysypání písku ze vzduchového filtru, (pozůstatek průjezdu pouští…) zjistil, že mi prasknul napínák řemene alternátoru. Ani se mu nedivím chudákovi, muselo se mu dělat špatně z cesty, kterou musel absolvovat, otřesy byly už k nevydržení i pro osádku vozidla… Škodovka za to ale nemůže, už nebyl originální, takže možná trochu křehčí materiál. Naštěstí kamarád syna člověka, u kterého jsem byl „ubytovaný“, byl automechanik, takže se v jeho dílničce vyrobil nový.
Poté jsem absolvoval ještě skvělý oběd s jeho přáteli, fakt skvělí lidé, vůbec mě nechtěli pustit, jeden z nich byl navíc ten architekt, s kterým si popovídal o hlavním městě, jak jsem se minule zmiňoval… a následně vyrazil na státní hranici, v poslední den platnosti mého víza… Ponton jsem tentokrát také stihnul, platil jsem 12 dolarů, plus dalších asi 5 v jejich měně- to prý je poplatek za to, že jsem zaplatil těch 12 a oni je přijali..:-)).
Tak jsem opustil nakonec úspěšně Turkmenistán, zemi ve které mi přišlo, že je půlka lidí zaměstnaná jako policisté-byli na opravdu skoro každé ulici měst a co pár minut i všude mimo města-takovou koncentraci jsem nikde na světě neviděl a druhá půlka jako zahradníci, pečující o městkou zeleň prázdných ulic Ašchabadů… Také byli skoro na každé ulici…

Turkménsko-uzbecká hranice

Asi tam píšou, abych v tom státním hotelu něco nerozbyl nebo nevzal. Že by se báli o své malé roztomilé zvířátka poskakující po stoletém koberci…:-))?

Tady jsem také přespal za pár fufníků, bylo to ale…

Mám pocit, že půlka obyvatel Turkmenistánu jsou (státní)zahradníci opečovávací zeleň, zbytek pak policisté, přítomní na každé ulici!!!!
(ty jsem raději tolik nefotil…)

Mám pocit, že půlka obyvatel Turkmenistánu jsou zahradníci opečovávací zeleň, zbytek pak policisté, přítomní na každé ulici!!!!
(ty jsem raději tolik nefotil…)

Vstupní brána do Mervu

Merv

Hrdý Merv, perla na hedvábné stezce. Když dorazil Čingischán kvůli nedodržení platby „výpalného“ i přes slib, že když se město vzdá, nechá obyvatele na živu, údajně všech jeho tehdejších 50000 nechal povraždit. Bylo to jedno z největších měst tehdejšího světa. Nikdy poté už nebylo obnoveno…

Merv

Tady byl možná padací most? Obyvatelé se prý Čingischánovi vzdali dobrovolně, takže od něj to asi nebude…

Merv, památka pod ochranou světového dědictví

Hradby Mervu

M9stní móda šátků na hlavě se mi moc líbila, činí ženy vysšími a zajímavějšími…

Zbytky hradeb Mervu, tak jak je zanechal jeho dobyvatel Čingischán…

Modlitebna

Hradby Mervu

Autobus místního dop. podniku. Samozřejmě tu mají i jiné, o 40let novější modely…

…:-)

Také most…

Na pískovišti..:-)

Když se najednou zvedne vítr, máte za chvíli písek úplně všude… Auto jsem pak vysával hodinu a stejně tam mám písek i teď…

Vždycky jsem si přál mít vlastní a velké pískoviště..:-)

Pouští se dá táhnout kde co…

Dnešní karavana…

Takhle je to stále stejné, jedete hodiny a nic než písek, občas keřík, blízko cesty…

..:-)

Pocestní…

Pozorovatel..:-)

Novodobé karavany…

Výstražný trojuhelník…

Úleva, konečně mám poušť a tu pískovou mlhu občas za sebou…

Město bez jediné cedule. V socialismu se holt někdy na něco zapomene, i když se kluci snažej…

Na fotce bude ten, co to tu celé vede…

Opět turkmenské „státní“ baroko… Turkmenabát.

Kamarád..:-)

Domácí pekárna ve dvoře co jsem spal venku…

Na hraní už jsem nějak neměl náladu. Ve dvoře co jsem spal venku…

Moje postýlka..:-)

Tady jsem spal…

Ze vzduchového filtru jsem po přejezdu pouští vysypal snad celou hrst písku… Chudák Rapidka…

Po ránu jsme všichni měli tak nějak ránu…:-)). Opravář napínáku je vpravo, jeho kamarád a syn hostitele z předešlé noci vlevo.

Jízdu pouští nevydržel napínák řemene alternátoru-místní chlapík mi vyrobil nový. Dlužno dodat, že za to Škoda nemůže, už nebyl originální a zřejmě z křehčího materiálu…