Kazachstán a večer alá Dukla Praha…:-)

Povídání o jedné dětské radosti a malém autíčkovém soužení v daleké kazašské zemi…

Vše ale nakonec dobře dopadlo, dětem se snad líbilo a i auto se mi nakonec rozjelo..:-).

Text je pod obrázky.

Dětská balónková párty alá Dukla Praha..:-)

Balónková dětská párty alá Dukla..:-)!

Tady jsem „na táboře“ nocoval.

Dědeček automobil na jedné vsi- Myslím že je to GAZ 51, takzvaná Molotovka…

Hledání dílů na trhu…

Brzdová pumpa K.O…

Dle starého předpisu, musí „jít“ plynové potrubí bohužel vždy „vrchem“…

U tábora

Vedoucí Autoservisu Jug, má také v „přípravné fázi“ svého veterána, kterého se chystá renovovat…

Tahle historická, z jejich nástěnky, když od nás dovezli Karosy tenkrát…

Tak tuhle fotku jsem sem nakonec taky po dlouhém přemýšlení dal ať je legrace-navlíkli na mě národní kroj i přes kraťasy, to bylo fakt dobrý..:-)). Mimochodem jsem kdysi jeden dostal v Praze od jejich, něco jako Hejtmana(akorát že oblasti co je několikrát větší než Česko), no a teď mám další do sbírky..:-)

Setkání generací Rapidů…

Návrší u tábora

Nakonec jsme ale večeřeli tradičně- můj známý, jeho paní a dcera…

Posezení v restauraci…

Zahrádka restaurace

Domky Uzbeků(nejen žijících tady v Kazachstánu) mají okna otočená do dvora a na „ulici“ jen ty nejnutnější otvory… Okamžitě tak rozeznáte kazašské a uzbecké domy v jedné vesnici či městě…

Mladí táborníci..:-)

Místnost krásy..:-). Asi holčičí líčebna..:-)))

                                  Tady ještě neproběhla rekonstrukce, takže letos se

ještě děti nečvachtali…

                                  S majitelem tábora, jeho dcerou a manželkou(právě

obdržela táborový klíč k uzavření sezóny

Dětské představení

Jídelna

Hlášení jednotlivých vedoucích dětských oddílů k vedoucí tábora.

Jednotliví vedoucí tábora, hraje se hymna při závěrečném ceremoniálu. Bylo mi vysvětleno, že dle nějakého staršího zákona, musí být na každém táboře po celou dobu přítomný policista.

Tábor

Dětský tábor „Orlík“

Škoda Servis Auto Jug. Shimkent, Kazachstán.

Přijemný pohled: po tolika letech jich ještě pár po městě jezdí…

Paní(na fotce s bratrem) co mi pomohla najít mého známého v KZ…

Památník u Shimkentu, Kazachstán

Po ujetí cca 200km od Taškentu vč. přejezdu hranice do Kazachstánu, bylo možno v noci vidět tento ukazatel… Bohužel tato „červená“ komunikace je cizincům nyní uzavřena…

Obousměrný trafik na kruhovém objezdu v UZ. Návěsová souprava Ušak MB 1846 s přívěsem si to evidentně zkrátila protisměrem, kde se málem čelně střetla s rychlým nákladním vozem Avijja Ušatájá A 32..:-). Jen díky velké obratnosti vozky Avijje, nedošlo k nejhoršímu…:-((!

Volha židlovaja..:-)

…

Tejrák… UZ.
Bohužel ten nejzajímavější kousek- starou Volgu M21(šedesátá léta) s na zahrádce na šířku umístěnou a metrovými balustrádámi zdobenou starou manželskou postelí, se mi blejsknout nepodařilo… Auta se jí museli vyhybat, jak byla široká…

Odvézt se dá prakticky cokoli, Uzbekistán.

Odvézt se dá prakticky cokoli… Uzbekistán.

Česká tramvaj v Taškentu

Připravené nakl. automobily pro náhodného zákazníka

Připravené nakl. automobily pro náhodného zákazníka

A zpět 90 km z Taškentu naprosto zbytečně po tzv „státní objíždce…“

Podel rychlostní komunikace odstavená souprava, tentokrát tahač Ušak 1844 a návěs zřejmě tzv Samodomo…

Nejen zahrádka na maximum… Uzbekistán

Naložené nákladní vozy stojící okolo cesty a připravené aby případnému zákazníkovi stavební materiál určitého druhu, odvezli na místo určení…

Taškent

Taškent

Taškent

V Uzbekistánu se střešní nosiče využívají docela často…:-)

Taškent

Asi poprvé v životě jsem viděl tramvajovou „voodtahovku“…:-). Jinak ta zadní tramvaj je možná modernizovaná česká Tatra ze Smíchova, nevím…

Před CZ velvyslanectvím v Taškentu

..:-)

Pracovníci zmíněné v textu benzínky

Na konci Uzbekistánu, před Taškentem, jsem našel místo pro přespání na jedné benzínce, byla taková mile lidová- majitel využil toho, že za ní protéká potok, takže v tom kousku zeleně za pumpou, ohradil malé místo pro několik hus, které se v potoce pěkně čachtaly. Pod hadicí co tam byla, jsem se pod rouškou tmy navíc na krásně zeleném pažitu pěkně osprchoval, bylo mi totiž „přiděleno“ místo na spaní ve slepém rohu, kam, krom housat..:-), nemněl nikdo přístup.
Na druhý den, po prohlídce hlavního města, jsem se snažil nejkratší možnou cestou, dostat z Uzbekistánu do Kazachstánu, neboť palivo už mi docela ubývalo. Jak však nemilé bylo mé zjištění, když mě na prvním GAI(Státní automobilová inspekce) za městem bylo řečeno, že hlavní hraniční přechod mezi UZ a KZ je už nějakou dobu uzavřen pro cizince a tak se, jako cizinec, musím vrátit cca 90km zpět na současný „hlavní hraniční přechod“..:-))! Znamenalo to pro mne zbytečnou zajížďku celkem asi 180km!!

Přitom na mapě je původní přechod normálně značen a nachází se na červené, nejhlavnější komunikaci mezi oběma státy a hlavně té logicky nejpřímější… Je to jako kdyby vás vedli z Brna do Bratislavy, nesmyslnou oklikou nejprve nahoru na Olomouc, a pak hurá zase dolů na Bratislavu, s vysvětlením, že tam je „hlavní hraniční přechod“…

Osobně mám své vysvětlení situace- myslím, že se někomu nehodí, aby se cizinci, dostávali do hlavního města po cca 10-15km jízdy. Pěkně je nejprve povozme po naší zemi, nechme je x krát zkontrolovat a pak uvidíme… Jen domněnka.:-).
Ještě vysvětlení co je GAI-po celém tomto regionu jsou na vjezdu a výjezdu z každého města, občas i větší vesnice, stanoviště kde musíte jet nejprve 20km rychlostí a následně zastavit na stopce. Po zvážení dohlížejícího policisty buď pokračujete, nebo vás zkontrolují, než pokračujete v jízdě. V Uzbekistánu jsou s tím nejvíce protivní, pak Turkmenistán, v Kazachstánu a Kyrgyzstánů už mnohem méně, např. ale v Iránu mají taková stanoviště (pod jiným názvem) skoro všude. V Rusku si na to už moc nehrají(nevím jestli všude…), takže jsou spíše prázdná, nebo je předělali k tomu k čemu je to vhodnější, kontrolní stanoviště nákladní automobilové dopravy, nakonec to i z názvu tak nějak vychází.

Další zajímavostí jsou strážnice(budky) na skoro všech mostech, na jejich začátku a konci se stálou hlídkou-zřejmě pozůstatek válečného nebezpečí, kdyby chtěl nepřítel vyhodit most do povětří… Tento, krapet archaický systém, v dnešní době, funguje ve všech státech bývalého SSSR, co jsem tak měl možnost vidět.
Každopádně jsem se z Taškentu vrátil, naštěstí měl ještě nějakou rezervu a zdárně tak doputoval k hranici. Na té jsem opět strávil asi 6hod! Zhruba 1,5 na straně UZ a 4,5 na KZ. V autě se mi postupně vystřídali asi 4 pejsci-3 v UZ a 1 v KZ-každý má asi čumák na jiné drogy..:-). Na mé průpovídky celníkům, jak je ten svět krásnej bez hranic…argumentovali, že kdyby oni to tady nekontrolovali tak důkladně, my v Evropě bychom tak klidně nežili… Možná na tom něco pravdy bude, hranice s Afganistánem je hned ta další…na druhou stranu, kdyby tam někteří nehráli karty, nebo nekoukali ve službě na video v telefonu po celou dobu, možná by ty DVĚ!!!! osobní auta, které jsme tam tentokrát byli…mohli zkontrolovat i o několik hodin rychleji… Každopádně Rapidka si poprvé v životě užila i celkový rentgen! Zajela do haly a byla skenovaná něčím, co připomíná velkou automatickou myčku pro nákladní vozidla. Od té doby ale začala vyzařovat takovou zvláštní, pozitivní energii…:-)).
Rentgen byl ta pomyslná třešnička na dortu a já se po ní tak ocitnul v novém státu, Kazachstánu.
Moje představa o této zemi byla prakticky nulová, sice jsem kdysi dávno ze své pracovní pozice měl co do činění s jedním podnikatelem s této země- tenkrát kupovali v česku nějaké zboží, konkrétně staré autobusy, bylo to už ale před 15lety. Mimochodem jsem na něj měl kontakt, který ale z Prahy nebylo možné vytočit, číslo už nefungovalo. Já si ale říkal, že ho zkusím najít…
Každopádně jsem i přes hlubokou noc a podobně špatnou silniční síť, měl pocit, že se nacházím v jiném světě- najednou jsem viděl mnoho funkčních benzínek-na kterých jsem si mohl koupit krom benzínu i nějaké občerstvení, nápoje a pod! Prostě jako u nás… To jsem od Turecka, asi 3500km nezažil!

Na druhou stranu, se v KZ zřejmě rozhodli, že opraví snad půlku silnic najednou. Problém je, že tam kde opravují, řeší objížďku tak, že jí tak nějak neřeší- svedou vás do pole v okolí, které předtím zarovnají lžící nějakého stroje, případně tam nasypou trochu štěrku. Výsledek je takový, že když nelikvidujete auto na špatné silnici, likvidujete ho ale i sebe na tomto „polygonu“. Měl jsem kdysi možnost, svést se jako spolujezdec, závodní nákladní Tatrou určenou pro rallye Dakar na zkušebním polygonu Tatry v Kopřivnici, kde je prvotním cílem, terénní nákladní auta podrobit těm nejtěžším zkouškám. Zde jsem bohužel podroboval, v podobném terénu, těmto zkouškám Rapidku, která za to ale chudák vůbec nemohla a na žádnou rallye se také nechystala…
Já po ranním probuzení se a opuštění stanu pod tíhou prvních slunečních paprsků, které vždy stan nepříjemně vyhřejí do takové teploty, že ho chcete vždy co nejrychleji opustit-ti co kdy stanovali, vědí, o čem mluvím…jsem se chystal zkusit, ve 2-3 největším kazašském městě, najít člověka kterého jsem viděl naposledy před 15lety a znal jen jméno a příjmení…

Náhodně jsem zašel do jedné notářské kanceláře u cesty a poprosil zde sedící dámu o pomoc. Kupodivu souhlasila a po nějakém tom marném hledání na internetu se slovy, že asi není šance, našla jakýsi telefon… Zkoušela na něj volat…a světě div se, zvedla to nějaká paní, manželka hledaného pána a následně on!! Naprosto se podivil, kde se tu beru..:-), ale protože naše společné vzpomínky byly z té doby jakoby znova velmi živé, a navíc si okamžitě vzpomněl na svá slova pozvání do Kazachstánu kdysi, hned nelenil a přijel pro mne. Bylo to zajímavé, po tolika letech! Když jsme se viděli, povídal, že tam co jsme se dovolali, žila dříve jeho maminka, že byt je už dlouho prázdný a protože on má dnes nějakou vyšší státní funkci v hlavním městě (1400km daleko…) bydlí už 5 let tam. No a zde byl jen na skok- skouknout byt, no a zrovna z něj odcházeli, když zazvonila pevná linka… Docela dobrá náhoda…:-).

Každopádně mě pozval do pěkného místa za městem v přírodě, kde před lety, jako svou další aktivitu, pořídil nějaký bývalý chatkový „pionýrský tábor“ a dává ho postupně dohromady, docela velký areál. Vede ho jeho žena, která se v místě zdržuje mnohem více a přes léto v něm dělají tábory jak pro děti ze škol, tak převážně z dětských domovů. Sám si v rohu areálu přebudoval jeden chatkový domek (chatky jsou 3pokojové) na léto pro své účely, mne pak ubytoval v jiném, určeném pro děti. Bylo to moc fajn, zůstal jsem dva dny a měl jsem dokonce možnost, prohlédnout si závěrečný táborový ceremoniál dětí zde ubytovaných. Při té příležitosti, poté večer při muzice, jsem dětem rozdal desítky nafukovacích balónků, které dostal za laskavého přispění jednoho z partnerů mé cesty, fotbalového klubu FK DUKLA PRAHA.
Udělali jsme tak s dětmi balónkový večer „alá DUKLA“…:-), myslím, že se akce povedla a přítomné dětské oči zářili štěstím, samotného mě to dojalo, ta jsem ten večer ulehal s opravdu dobrým pocitem.(omlouvám se všem fanouškům jiných klubů, doufám, že to berete s nadhledem, navíc Dukla je prostě Dukla a dětem se evidentně líbila..:-)..).
Dva dny jsem pak věnoval opravám, ten můj známý, naprostou shodou okolností, pronajímá nějaké své prostory firmě Mercur Jug Avtoservis, dělající předprodejní servis autům značky Škoda! Škodovka má v KZ nový vlastní výrobní závod takže postupně začínají být vozy s okřídleným šípem ve znaku na místních silnicích vidět. Samozřejmě že na mého Rapida nejdříve koukali s podivem, škodovky znají až teď, ty nejnovější. No ale já jsem hnedka každopádně otestoval jejich servisní schopnosti…

Při blikání světly na pána, zatímco jsem jel za ním, mi totiž „odešel“ přepínač světel pod volantem, tzv. Lucas. Naštěstí jsem si vzal rezervní, neboť jsem slyšel, že odcházejí, příčina ale byla spíše „někde jinde v elektrice“ protože se přitom roztavili ještě další dva dráty vedoucí do přídavné dobíjecí zásuvky a následně se zřejmě poškodil přepínač. Dnes vím, že příště už bych nic „přídavného a vylepšujícího“ na auto rozhodně nedával- nechal jsem si udělat dvě další zásuvky na dobíjení různých spotřebičů, stejně ale nefungují, navíc řeším problémy s elektrikou a auto, ze zcela mě neznámého důvodu, občas, když je teplé, nechce startovat, vůbec nezatočí klíčkem ale po několikátém zatočení, normálně nastartuje, no nevím…
Každopádně autu se z dílny vůbec nechtělo, asi jak vidělo mladší sestřičky, chtělo s nimi být co nejdéle..:-). Po opravě elektriky, výměně přepínače a oleje, při výjezdu z dílny, přestalo totiž pro změnu brzdit!!
Nechápal jsem, brzdy byly do té chvíle vcelku v pohodě, navíc jsem před odjezdem, pro jistotu, měnil hlavní brzdový válec! Samozřejmě, že netěsnil… Nevím už, kde jsem ho bral, problém starého modelu auta je, že kupujete věci tak různě, kde se dá…a občas něco může být dlouho skladované, nějak opravované, made in říše středu a pod… Schválně se kouknu, až se vrátím, mám to poznamenané… Každopádně po půl dni hledání odpovídajících těsnících manžetek průměr 19mm, už vím, že pasují ze Žigulíka, a to tak, že zatím…auto brzdí fakt pěkně. Mimochodem jsem si vzal i manžetky rezervní, bohužel na jiný průměr válce a sice 22mm…
Když jsem konečně tedy auto z dílny dostal, a musím říct, že pracovníci servisu odvedli perfektní práci, pokračoval jsem z města postupně napříč devátou největší zemí světa dále směrem na Kyrgyzstán… Za městěm, po asi dalších cca 80km „objížděk“ byla dokonce i pěkná dálnice, radost se konečně projet po hezké silnici. Je fakt, že takovou jsem také už někde z Turecka nepoznal… Bohužel sice na dálnici neexistuje jakékoliv sociální zařízení, jen občas desítky metrů vzdálené „boudičky“ ale i tak byla cesta příjemná až skoro na hranici. Ještě jsem zhlédnul jedno staré mauzoleum, dal si oběd a těšil se, co mne opět čeká na dalším hraničním přechodu za divadlo…

Fotky opět doplním později(asi večer při lepším spojení…).