Uzbekistán
Povídání a nějaké ty obrázky z Uzbekistánu.
Nádherné města na hedvábné stezce Buchara, Samarkand a oslíková galerie…:-).
Navíc novodobá karavana s Rapidkou…
Možná budoucí návrhářka- dcerka majitelky restaurace, kde jsem večeřel, Buchara
Karavana
Karavana…:-)
Samarkand
čínské autíčka…
Samarkand ve 20 stol…
Samarkand
Mausoleum, Samarkand
Samarkand
Samarkand
Trojuhelník
Rychlostní silnice Buchara-Samarkand…
Odtavený tahač Ušák 2538 s neidentifikovatelným vlekem místní provenience…
Policejní žíhadlo pro stíhání dálničních pirátů…
Pedro…:-)
Místní si poradí i bez benzínu, jezdí se na metan…
ZIL 131 s vlekem..:-)
Pohled na uzbecké benzínky je smutný…
Benzínová krize aneb vždy připraven…:-)
V paláci emíra, Buchara
Hradby Buchary jsou opravdu velkolepé, v měřítku s lidmi v okolí…
Hradby, Buchara
Buchara
Tkaní koberců
Buchara
Strop v Medrese
Život v ulicích Buchary
Buchara
Dílnička
Bohužel ani na údržbu památek pod světovou ochranou se prostředků zřejmě nedostává…
Fotografie v muzeu, Buchara po Leninem nařízeném bombardování.
Ve dvoře uvnitř medresy
Pod ochranou UNESCO
Medresy v Buchaře
Buchara
Buchara
Majitelka restaurace kde jsem večeřel a všechny její děti..:-). Buchara
Buchara
Povídání a nějaké ty obrázky z Uzbekistánu. Nádherné města na hedvábné stezce Buchara a Samarkand, dále Taškent a oslíková galerie…:-)
Odtavné parkoviště dálkových souprav vedle rychl.silnice
Jízda v protisměru a ještě šejdrem na rychlostní čtyřproudovce..:-). Mezinárodní silnice turkménská hranice-Buchara
Ulice v Buchaře
Buchara
Buchara
Buchara
Trunní dvůr v paláci emíra, vč průvodkyně. Buchara. Po Leninově bombardování města, aby se emirát připojil k postupně vznikajícímu SSSR v roce 1920, jediný zůstal nepoškozený.
Nějaký Čech v Buchaře..:-)
Brána do bývalého paláce emíra, Buchara
Výrobce mého talířku na zeď, Buchara
Skupina CZ..:-), Buchara
Když si tak po sobě čtu, co jsem napsal o Turkmenistánu, zní to o něm docela negativně. Musím však obratem dodat, že co popisuji, jsou věci, které mne prostě tak nějak hned praštili do očí. Naopak bych chtěl vyzdvihnout neskutečnou ochotu a vstřícnost většiny lidí, které jsem tam, ale i v celé Střední Asii potkal. Snaží se všemožně pomoci a vyjít vstříc. Nejmarkantnější to bylo právě v Turkmenistánu, myslím navíc ovlivněné tím, že tam cizince, vzhledem k uzavřenosti tohoto státu před ostatním světem, můžete potkat velmi omezeně. Lidé tak, jakmile nějakého vidí, prostě sami jeví zájem o prvotní komunikaci. Zde v Uzbekistánu, přeci jen jsou na cizince zvyklejší a tak je berou tak nějak ne toliko exoticky. Dobrotu k lidem však mají obecně, zdejší obyvatelé tak nějak v sobě, ve své duši. Myslím, že se jako většinově muslimové, řídí sami od sebe tím, co praví korán, (zrovna tak jako bible)- snažit se vždy pomoci bližnímu svému (teď doufám, že se někdo neurazí, pokud to necituji zrovna nejpřesněji…).
Lid navíc přece nemůže za to, jakým způsobem je vedena ta či ona země, proto myslím, bychom si konečně třeba i my měli uvědomit, že tak jako nemůžeme kolektivně zatracovat třeba obyčejné Němce za jednu jedinou jejich vládní garnituru po 30.1.1933… nemůžeme zatracovat ani obyčejné obyvatele jakéhokoli jiného státu za to jakým způsobem se chová ta daná vláda… Touto cestou se můžeme dostat kdysi k Mnichovu 1938 a můžeme po ní jít i do žhavé současnosti, každý si svůj obrázek jistě udělá sám… Nemůžeme ani zatracovat obyčejné lidi jednoho státu, kteří, ať třeba pod tíhou neinformovanosti, či naopak, řízené dezinformaci ze strany své vlády, tvrdí o lidu jakéhokoli jiného státu, že je špatný a nevím co ještě, dokonce ho nazývají jménem, které dalo světu jednu z nejhorších diktatur v dějinách…
No to jsem trochu odbočil, nicméně mi to nedalo, vlivem určitých současných okolností…
————————————-
Každopádně obyčejní lidé, na mne udělali asi ten nejkladnější dojem a jsem jim za to po celé své cestě doposud velmi vděčný!
Co se pak Uzbekistánu týče, vidím velký rozdíl mezi jednotlivými regiony. Zatímco Buchara, přes své nádherné památky působí na první pohled velice ospalým dojmem a turistů jsem tu potkal minimum, tedy krom jednoho Čecha a dvou Češek skoro žádné..:-), to Samarkand už je daleko živější a v kosmopolitnějším Taškentu už snad ani nikoho nenapadne, řešit nějakého cizince…
Bohužel zde musím také zmínit, v duchu rétoriky předchozí země, určité negace. Když jsem vjel, po tentokrát cca 3hod do Uzbekistánu, hostitelská země, proces hraničního odbavení nijak nezdržovala a kromě např. bleskového mi změření teploty na čele doktorem- měla to být asi taková nějaká nařízená celková kontrola mého zdravotního stavu ve zkrácené verzi..:-), proběhlo vše tak nějak normálně. Samozřejmě díky nastavení samotného systému, opět musíte absolvovat kolečko razítek. Nicméně vše zde probíhá daleko rychleji než v zemi předchozí.
Problém nastal, když jsem zjistil, že v zemi probíhá „benzínová krize“ a tento se normálně koupit nedá! Samozřejmě, že jsem se snažil na vše předem připravit, jenže na některé věci se prostě tak nějak nepřipravíte- zapomenete, nebo prostě o nich na netu nikdo nepíše. Ono také turistů, co tudy cestují vlastním vozidlem je minimum a ti ostatní benzín prostě neřeší.:-).
Naštěstí, jsem se, úplně náhodou, po předchozí noci pěkně na vzduchu..:-), tentokrát ubytoval v hotelu, jehož vlastník, je kamarád s vlastníkem čerpací stanice… Takže na druhý den, poté co jsem přečkal jinou krizi- vysokou teplotu a nevolnost, se mnou ochotně vyrazil na jeho, normálně uzavřenou benzínku a tzv. „pod pultem“ mi, navíc za zcela normální cenu, bylo prodáno 52l benzínu! Nádrž mám jen na 37 a něco v ní už bylo, takže jsem měl ještě 3 plastové kanystříky před přední pravou sedačkou..:-). Pán mě zachránil! Vystačilo to až do další země na mém náhrdelníku států, kterými projíždím- Kazachstánu.
Celkově na mne Uzbekistán udělal dojem kladnější než předchozí země. Je vidět na první pohled, že prostředky zde chybí, mimochodem je zde k vidění asi nejvíce oslích spřežení na světě..:-), nestaví se zdaleka tolik, jako v Turkmenistánu a to co stojí, není vůbec tak honosné, lidé ale stále něco dělají, každý se snaží něco prodat na trhu, dělat na poli či kdekoliv jinde. V Turkmenistánu každý občan, dostává od státu na provoz svého vozidla 1440 litrů benzínu ročně zdarma! Na provoz domácnosti měsíčně 50Kw el. energie a stejné množství plynu, už proto, se nemusí tolik snažit, stát se stará v mnohém za ně. Ten benzín jim snad nyní chtějí omezit, i přesto těch výhod je celá řada, nejen výše zmíněné. Myslím ale, že na takový systém tento stát jednou doplatí a jeho občané také.
Naopak Uzbeci se musí od mala snažit, aby uspěli, nic nedostanou a naopak jim ještě chybí třeba ten benzín. Řeší to tak, že všichni jezdí na plyn, toho mají v zemi dost… V Uzbekistánu jinak mají své pobočky firmy Daewoo a MAN, takže se zde pro místní a okolní trhy, vyrábí jak osobní, tak nákladní automobily těchto značek. Zejména malé vozy Matys a jejich následníci, či dodávky od stejnojmenné značky, jsou tady asi nejrozšířenější vozidla. To v Turkmenistánu, co jsem pochopil a několikrát se na to ptal, stát povolil lidem dovoz pěti značek aut- MB, BMW, WV, Lada a Toyota. Vůbec nevím, jak na to přišli- možná oblíbené značky pana nejvyššího, kdo ví..:-))? Každopádně, výsledek je takový, že celá země je doslova zaplavena jen vozy Toyota, neboť ostatní jsou buď příliš drahé, nebo je skoro nikdo nechce…
Samozřejmě, že nikde neuvidíte nějaké světové značky čerpacích stanic apod. v Turkm. je jen jedna- ta státní a bez odpadkových košů, v Uzbek pak jich je sice hromada, ale jaksi mají zrovna zavřeno..:-).