Panama…a Lidice!

Vítej Panamo, konečně jsem se dostal na severoamerický kontinent! Že to ale trvalo… Nakonec jsem sice byl konečně pryč z Jižní Ameriky, jenže musel na Rapidku ještě pár dní počkat neboť na rozdíl ode mě, jí do letadla nevzali, prý je moc velká! No tohle se chovat k dámě?! Musel jsem to ale respektovat a tak si řekl, že zatím co se ona bude houpat na vlnách, já si prohlédnu místa, na kterých se snad kdysi odehrávaly scény podobné těm z filmu Piráti z Karibiku. Nakonec v Panamě člověk narazí skoro všude na odkaz legendární epopeje.

Území Panamy je mimochodem prakticky shodně velké jako je dnešní Česká Republika, zhruba 78000km čtverečných, jen obyvatel je tu méně, asi 3,5mil.

Přistál jsem v Ciudad de Panamá a jaké bylo mé překvapení, vůbec mne nechtěli pustit do země! První otázka imigrační úřednice byla, kde budu jako bydlet? Byl jsem poněkud zaskočen a tak řekl, že cestuji autem atd. a že můj hotel je na střeše. A kde ho tedy máte, ten Váš hotel? No…připluje… To tedy ne! Do té doby musíte mít někde rezervaci, jinak do Panamy v žádném případě… Dostat se do spárů úředního šimla není žádná legrace, to už znám…absolvoval jsem tedy kolečko po letišti, abych si jako zařídil hotel. Nakonec se vrátil, tentokrát k jiné úřednici, nadiktoval nějaký název, nějakého hotelu a dostal kýžené razítko do pasu.

Nyní jsem byl sice „vypuštěn do oběhu“ ale byl podvečer a já si potřeboval najít skutečné ubytování protože jsem ho samozřejmě ještě stále neměl. Nakonec, po trajdání podvečerním městem a zážitcích s opravdu „húúústou“ MHD ve stylu reggae, plynu, brzd, zmatků a nevím ještě čeho dalšího na plné pecky, jsem v jednou autobusu zabřehnul do rozhovoru s klukem, co mi poradil jeden pension za rozumné peníze. Ubytování to sice bylo klasické pro region, tedy s totálně zamřížovanou recepcí, do které se dají prostrčit jen bankovky a obráceně klíče + u stropu je v oceli udělané malé tubusové kolečko pro prostrčení ručníku apod. Myslím, že ve Valdicích nebo na Ruzyni je bezpečnostní systém nepochybně benevolentnější. Já byl ale rád, že jsem mohl složit hlavu a odpočinout trochu.

Ráno jsem se trochu prošel po okolí. Zjistil, že bydlím na okraji „světa živých“, o ulici dál začínalo místní ghetto, v pravém slova smyslu. Nebudeme si nalhávat, že čtvrti spolu však živě nekomunikují… naštěstí na každé ulici nechyběla policejní přítomnost, takže jsem se cítil vcelku v pohodě, už jsem zvyklý na kde co, takže mě jen tak něco nepřekvapí. Nějaké fotky jsou níže v galerii pro představu místa a času…

Prozkoumal jsem Panamá Viejo (UNESCO), tedy starou Panamu, místo původního města založeného 15.8. 1519. Odtud kdysi vyplul Francisco Pizarro ke své výpravě do Jižní Ameriky, na které v roce 1532 dobyl mohutnou inckou říši. Město bylo významným dopravním uzlem, Španělé zde překládali a třídili utržené drahé kovy a suroviny z dnešního Peru, Ekvádoru a Kolumbie, tedy pacifických oblastí, které se posléze přenášely po souši místem budoucího Panamského kanálu, aby je na druhé straně mohli naložit v karibském moři do lodí plujících do Evropy. Město však v roce 1671 dobyl, zničil a vypálil britský pirát Henry Morgan, který tak jeho osud zpečetil.

V roce 1673 bylo opodál vystavěno nové město Casco viejo (UNESCO), tedy stará čtvrť, dnes součást moderní městské aglomerace Ciudad de Panamá.

Po několika dnech strávených zde a prohlídkách všech možných zajímavostí, jsem vyrazil do druhého největšího města země, přístavu Colón, vstříc Rapidce. Cestou si prohlédl zdymadla panamského průplavu Miraflores a nádhernou botanickou zahradu v bývalé americké základně v okolí průplavu. Cestoval jsem chvíli autobusem poté stopem a nakonec, na druhý den, po přespání v okolí zdymadla Gatún na atlantické straně, domluvil na parkovišti převoz pro závěrečný úsek cesty s kamioňákem Miguelem. V takových chvílích se vždy hodí vlastnictví „profesionálního“ řidičáku kategorie C,E a nakonec i D, „kolegové“ v takovém případě nikdy svezení neodmítnou…

S kamiónem jsem dojel až do přístavu Colón. Samozřejmě, že loď měla nejen zpoždění proti dohodnuté lhůtě se spedicí ale ani po několika dnech jí nebyli schopni vyložit, takže jsem opět „zkysnul“ v místě a snažil se najít ubytování plus něco málo k poznávání. Cólon je ale ještě o dost silnější káva než Ciduad de Panamá, je to místo, kam rozhodně nedoporučuji cestovat, zdržovat se zde a už vůbec ne snad bydlet, byť jen den! Po příjezdu máte pocit, že jste navštívili místo, které bezpochyby zažilo mnohem lepší časy, ale nyní vypadá, jako po nedávném leteckém útoku nepřátelské armády. Mnoho domů je částečně nebo i celkově zřícených, kupodivu i v těch částečně zničených žijí často lidé! Hned mě napadla souvislost s americkou invazí proti zlotřilému generálu Noriegovi v roce 1989…záhy jsem však byl ujištěn, že Americká armáda zničila jen vojenské cíle, kdysi nádherné domy prostě postupně zchátraly vinou absolutní neudržovanosti ze strany místních. Až tady jsem si uvědomil, že hlavní město bylo vlastně úplně v pohodě. Našel jsem si ubytování a začal vnímat místní prostředí. Bohužel, protože tady je“ ghetto“ celé město, byl jsem jím obklopen ze všech stran. Na druhý den jsem se odvážil vyjít ven a trochu se rozhlédnout, prošel jsem ulice v okolí, s tím, že foťák vložil do supermarketové igelitky, aby to vypadalo, že nesu třeba jen chleba a v nestřežených chvílích dělal fotky. Stejně jsem asi budil dost podezření, protože ve městě byste bělochy spočítali na prstech jedné ruky. Tady jsem si dokonale v různých situacích uvědomil, co asi tak znamená rasismus naruby. Možná je to silné vyjádření, já to tak ale cítil.

Na druhý den při vycházení z „hotelu“ už u vchodu postávali dva policisté. Jak mě spatřili, přistoupili blíže a zeptali se mě slušně, co tu dělám a jak dlouho tu hodlám být… Vysvětlil jsem situaci s vozem a odpověděl, že „nezbytně nutnou dobu“. Byli v pohodě, ale nevím proč, jsem měl pocit, že tady jsou nejspíš kvůli mně… Každopádně mě doporučili opatrnost, protože „tady nemusí být vždy bezpečno“ a zdržovat se spíše jen od hotelu po ulici doleva, nikoliv doprava… A nejlépe by prý bylo, kdybych raději, než mi tedy auto vydají, setrval uvnitř. S tím jsem však nemohl souhlasit a tak jsem navrhl, že jestli je to možné, projdu se tedy po městě s nimi. Přece oni stejně chodí tam a sem tak co. Koukli na sebe, moje španělština není nic moc, ale bylo vidět, že si docela rozumíme a že proč vlastně ne. Tak jsme chodili sem a tam, připadal jsem si jako cirkusové zvíře, které chodí lidem ukazovat, nicméně se cítil o něco lépe v jejich přítomnosti. Ve chvíli, kdy jsem ale chtěl fotografovat, ukázali gesty, že to není dobrý nápad a že raději ne. Po nějaké době se u nás navíc ocitla další, tentokrát motorizovaná hlídka a bylo vidět, že konzultují „mojí situaci“. Výsledkem bylo, že mi všichni čtyři doporučili jako nejlepší místo pro čekání na vůz hotel a případně jednu, hlavní městskou ulici…

Naštěstí jsem po několika dnech konečně dostal své vozítko z útrob přístavu zpět a vyrazil na zteč novým výzvám ve směru Kostarika…

Horší čtvrť, Panamá

Panamsko-kostarická hranice

lokální záplavy v Panamě, takto jsem jel celý den a večer

Adresa: Lidice, Panama…

Odstavné odtahové parkoviště, Panama. Škodovek jsem zde napočítal asi tak pět v celém státu

Na mostě mezi dvěma Amerikami aneb nad průplavem

Celní kontrola v Colónu. Jiní takové štěstí neměli, zdá se

Štastný majitel

Copak bude asi uvnitř za poklad

Celní úřad, Colón

Moje platba v přístavu. Bankovky zalepeny na podkladový papír, vyfoceny a uloženy do trezoru

Můj pokoj v houuuttteeelluuu, Colón

Hlavní třída v Colónu. Nemohu se zbavit dojmu, že jsou zde tak trochu bordeláři…

Colón, až to spadne tak je to…

Vše různé pohledy na centrum Colónu

Stopnul jsem si Miguela

Zvířátko v parku

Panamá Viejo – tady snad Francisco Pizarro nechal sloužit mši při příležitosti odplutí na výpravu do incké říše.

Lesk a bída, Panamá

První přivítání, MHD v Panama City

Most obou amerik

Centro Aguia Arpia

Miraflores, Canal Panama

Ťapající strom…

Slavný oblouk v Panama City. I jeho několik staletí trvající existence, byla kladnou miskou na vahách rozhodnutí, že se průplav začne stavět, zde a nikoliv v Nicaragui. Bohužel už nevydržel novoroční oslavy milénia, po zásahu jednoho z dělobuchů se poroučel k zemi. Poté byl opět opraven do původního stavu.

Člověk si může vyzkoušet řídit loď průplavem

A hurá do Panamy, navíc mne letecká společnost posadila zdarma do první třídy.