Návrat ztracené dcery

Dlouhá právní přetahovaná s peruánskými úřady vyvrcholila nečekaným dopisem, že auto si mohu po zaplacení pokuty opět převzít..:-)!!! Bylo to jako blesk z čistého nebe, něco, v co jsem už vůbec nedoufal, najednou bylo skoro jako na dlani, neskutečné!
Psaní přišlo někdy koncem dubna 2017, s tím, že vozidlo si musím vyzvednout nejpozději do konce května. V Peru se takový počin podařil, díky náhlé změně tamní legislativy!!! Ta nyní umožňovala i pokutu, která do této chvíle nebyla v obdobných případech možná.
Aby se „pomohlo“ ke změně postoje místních úřadů, posílaly se pravidelně maily na různé peruánské úřady a ministerstva, proběhla komunikace a návštěva na Velvyslanectví Peru u nás, pokračovalo odvolávání proti konfiskaci i s nasazením místního právníka, kde zajímavostí bylo zjištění, že místní státní úřady mají na odpověď občanovi až 6měsíců!!! (poctivě jí dodržely, navíc lehce protáhly nakonec…). Pak nadávejte, že u nás na něco „nepřiměřeně dlouho“ čekáme… (domácí lhůta u úřadu na odpověď je 30dní…).
Mimořádnou měrou pomohlo také MZV ČR, jehož angažujícím se pracovníkům, především konzulce v Peru, tímto vřele a z celého srdce děkuji!
Nakonec mne napadlo, podal i žádost o prezidentskou amnestii na vozidlo..:-). Místní prezidentská kancelář jí sice neudělila, (nejsme v Čechách, u nás by zřejmě nebyl problém poslední dobou udělit na cokoliv…..), později však, při vyzvedávání auta, vyšlo najevo, že „kancelář se u místního Ministerstva financí, resp. celní správy velmi zajímala, jak věc probíhá“. Koneckonců úředník, který měl v celní správě mojí záležitost na starosti doslovně prohlásil, „že kvůli tomu autu ho nekontaktoval už jen papež a že bude moc rád, až si auto odvezu a on bude mít čas také na normální práci…“.
Vůz jsem si skutečně z peruánského jha odvezl, zvládl při tom ještě navíc absolvovat zkouškové, státnice a posléze pokračovat v další cestě, která už nyní trvá neuvěřitelné tři roky a pár dní!!! Navíc pevně věřím, že není ještě u konce! Nicméně obrázky prosím opět od konce…:-)

Auto vypadá celé

Pejsa dostal ekvádorskou trikolóru

Našel jsem si novou paní, je z kmene Salasaka. Jenže mi u indiánů na úřadě řekli, že svatby zde trvají přibližně 4 dny, takže z toho zase nic nebude

Že by kolíbka?

3kodovka vyžaduje neustálou péči, by si někdo náhodou nemyslel, že jsem jel na výlet!!!!!

Tohle ovoce prý postaví všechny kluky hned do pozoru…:-). No nevím, bylo to ale velmi chutné uvnitř…

Důležité je dobře svůj objekt zabezpečit

Člověk tu musí být neustále ve střehu, hlavně když padá, není dobré být poblíž…

Menší závada, prasklý korpus benzínového filtru. Naštěstí jsem měl nový, takže jen menší ztráta benzínu…který tu ale nestojí skoro nic…

Tohle ovoce prý postaví všechny kluky hned do pozoru…:-). No nevím, bylo to ale velmi chutné uvnitř…

Jihoameričané jsou velmi věřící lidé…

Kruhové objezdy ve znamení víry jsou poměrně časté, ovšem Jihoameričané jsou v tomto směru obzvlášť vynalézaví, takže je možno spatřit vše možné, od gigantické vojenské přilby, ovoce až třeba po židli velikosti autobusu na výšku

Závaly jsou v Kordillerách běžné

A hurá zpět do Ekvádoru, banány, kam se člověk podívá

Šťastný majitel se svým vozem před celním úřadem

Cena v USD za 1galon(asi 3,75l), je při ceně nějakých 23Kč za USD neuvěřitelná! To se to místním jezdí…a mně také… Taková cena u nás panovala historicky snad někdy na přelomu 70 a 80 let! Po Turkmenistánu nejlevnější palivo na celé trase, i Irán byl většinou dražší…

A opět banány, přiznám se, ochutnal jsem snad všechny možné druhy

Cena za velký trs banánů je dolar, dva kusy na ochutnání jsou nepočitatelné a proto zadarmo

Kakaový bob

Ochutnal jsem i oblíbené Kakao

Pomocný start „přes kabely“ a auto na potřetí zatočení nastartovalo. Předpokládám, že benzín už musel být navíc dost vodnatý

Za celou dobu se v Peru ztratilo jen přední označení

První pohled na auto v celním uskladnění

Jel jsem z Ekvádoru, kde jsem původně přistál, 600km autobusem na peruánskou hranici. Tady, v Peru jsem poté hledal místní přepravu ke 140km vzdálenému autu.