Lima a sever Peru po hranici s Ekvádorem
Po dlouhé době jsem konečně přejel celé Peru. Je to velký a především, vlivem And, členitý stát s množstvím památek, jeho přejezd mi proto trval o něco déle. Bohužel velký vliv mělo i fatální poškození motoru vlivem zřejmě špatného paliva, které jsem na několika místech musel tankovat v jižní části země u hranic s Bolívií. Nakonec mi popraskaly 3 písty a já se zdržel natolik, že mi ve finále bylo auto úřady zkonfiskováno při výjezdu ze země, na hranici s Ekvádorem.
Ani skoro dva měsíce trvající snaha na místě nevedla k úspěchu a tak jsem musel své auto nakonec opustit a vrátit se domů. Níže (zdola nahoru) opět dokumentuji průběh celého příběhu.

Peruánci mi vozidlo zkonfiskovali. Jako důvod uvedli, že vůz porušil transit v zemi a zůstal zde o několik dní déle než měl.

Byl jsem už v Ekvádoru, bohužel mě policista ještě vrátil na hranici s Peru asi 30km, protože mi chybělo nějaké razítko…

Občas po cestě „zajedu k móóři“… stačí dát kolikrát jen blinkr, jako zde a hup, jsem hned u Tichého oceánu na krátké osvěžení

Snaha o zastoupení Kamazu. Jinak jsem na silnici snad žádné auto této značky, kromě jednoho asi 30 let starého vozu neviděl.

Ano, i tento vůz před chvílí zaparkoval a normálně se pohybuje. vpředu měl navíc i značku! přemýšlím, co by na tak pěkné auto říkali naši dopraváci…

Pánovi se za jízdy na autě otevíraly postupně všechny dveře včetně kufru. Vždy se však vynořila odněkud nějaká ruka, která dveře zavřela, kufr se zavíral a otevíral tak po různu sám… Pán se mě na této křižovatce ptal, jestli je na jeho voze něco zajímavého, že si ho fotím…

„restaurace“ v místní domácnosti. Vejdete z ulice dát si něco dobrého a ejhle, naskytne se vám takový pohled

Když jedete takový výlet po staru, bez navigace, turistická policie se hodí nepochybně, by člověka dovedla k jeho cílové rovině

Občas člověk musí vyjít vstříc stopujícím domorodkyním, nakonec je lidské pomáhat v nouzi jiným lidem…:-)

Jedna z peruánských pláží, aneb jak si místní váží svého přírodního bohatství. Mimochodem mám v tomto směru ještě mnohem drsnější fotky…

Jeden policista sloužil jako fotograf, druhý stál na přechodu pro chodce v jízdním pruhu a na maják na chvíli zastavil ve špičce provoz v centru velkého města, aby nás nerušili nesmyslně projíždějící auta. To dá nakonec rozum, kdo by chtěl mít na fotce nadávající a věčně troubící Peruánce, když to jde i bez nich…

Teď nevím, jestli je dovoleno jezdit za suvenýrem na výstražná světla modré barvy…v Peru to ale skutečně možné je, jj spěchal jsem a kluci to chápali…:-)

Auto se konečně rozjelo. hurá!
Hledal jsem nějakou dobu kamarádovi suvenýr v podobě policejního autíčka, bezůspěšně. Tak jsem zajel rovnou na policejní stanici a zeptal se náčelníka, kde by se jako dalo sehnat… Po chvilce vyslal dvoučlenou hlídku, která mi asi dvě hodiny ukazovala město a jeho památky, zároveň hoši dostali za úkol najít nějaké to autíčko…:-). Sice se jim to nakonec nepodařilo ale výlet dobrý, děkuji..:-)

Vyčistil jsem chladič, vyměnil žárovku, opravil otevírání okna u řidiče, vyměnil P za L sedačky, by nebyla řidičová příliš prosezená a takové další drobnosti, kromě GO motoru a opravy převodovky.

Nikdy neuškodí vědět, z čeho se vlastně vůz skládá…aneb poznej dokonale svoje auto, by sis ho zamiloval.

Motor podruhé ve dvou dnech venku, moje psychika dostávala v tuto chvíli vážné rány a i když bývám kliďas, tohle bylo i na mne moc.

V nástrojárně mi opravili rozbité tři písty podle zdravého čtvrtého navařením hliníku přes místo, kde jsou kroužky a vytvořením nových zápichů na těchto místech, umělci!