„Dakar“ a také krapet Bolívie

Moje další kilometry vedly do Bolívie. Zlatým hřebem zde byla návštěva největší solné pláně světa, Salar de Uyuni. Tato, zhruba 10500km velká bílá pláň, byla skutečnou pastvou pro oči, skvělým zážitkem za volantem a měla v sobě neopakovatelné kouzlo, které lze jen velmi těžko vyjádřit slovy.

Samotnou pláň tvoří asi 10miliard tun soli. Zhruba 25000kg z tohoto množství ročně těžaři z pouště vytěží. Práce údajně probíhají po celých 24hod a dělníci přitom žvýkají lístečky koky, bolívijskou národní specialitu. Pod samotnou plání, se skrývá solné jezero bohaté na lithium, tvořící až 70% jeho světových zásob. Pláň se stala velkou turistickou atrakcí, každoročně sem míří tisíce turistů z celého světa. Byl zde ze soli vytvořen i velký hotel, který ale nakonec musel být, pro svůj neblahý vliv na životní prostředí uzavřen.

Jednou ročně, při každoročních záplavách, se pak toto vyschlé jezero promění v největší přírodní zrcadlo světa.

Bolívie je země nádherných vysokých hor a překrásné fascinující přírody, kterou rozhodně stojí za to navštívit. V zemi je největší procentuální zastoupení původní indiánské populace, z které vychází i její současný levicový prezident Evo Morales.

Z historického hlediska bylo toto území z kmenů, které zde zanechaly největší stopu, obydleno Tiwanaky, později Ajmáry, které poté, v 15.století vystřídali Inkové.

V 16.století získali nadvládu Španělé, kteří po náboženské stránce dali zemi nynější podobu – přestože je obyvatelstvo, jak jsem zmínil převážně jen původní, katolické náboženství tvoří 92%! Řekl bych, že misionáři zde odvedli bravurní práci…

Hlavní město Sucre a město La Paz, které je naopak považováno za kulturní a společenské centrum země, jsou jedněmi z nejvýše položených měst na světě.

Velký význam ve zdejším životě hrálo město Potósí. V roce 1545 zde bylo objeveno stříbro a to v takovém množství, že navázalo na dávnou středověkou tradici naší Kutné Hory a stalo se po ní největším světovým nalezištěm této komodity. Na 250 let poté financovaly zdejší zásoby prakticky celkový rozvoj a válečné výboje španělské monarchie.

Po získání samostatnosti v roce 1825 dostal nový stát jméno po svém osvoboditeli, Venezuelci Simonu Bolívarovi. Země se následně, po většinu své další historie, zmítala ve válkách s okolními státy, ve kterých postupně ztratila 1/4 svého území a přístup k moři. Zemi navíc sužovaly neustálé vojenské puče a následné diktatury. Dnes se počítá mezi demokratické státy, je zde však velké napětí mezi bohatým východem a chudým západem země.

Níže přikládám obrázky z mé cesty, abyste se mnou mohli sdílet mé zážitky.

Další obrázky postupně ještě přidám.