Doba temna+Los Galapagos

Po ztrátě Rapidky jsem se v místě, mezi Peru a Ekvádorem, asi dva měsíce snažil věci zvrátit ve svůj prospěch, bohužel, celé úsilí bylo zbytečné a věc se napravit nepodařilo. Začátek byl docela krutý, musel jsem při čekání na výsledek několik dní spát na lavičce v celním prostoru, s tím, že mi nebylo umožněno vzít si z auta osobní věci, ba ani kartáček a podobně. Až po intervenci českého velvyslanectví, se podařilo vzít si potřebné. Vypadalo to, že kdybych vezl stopaře, asi by si ho nechali také..:-). V té době se přiznám, jsem Peru, vcelku pochopitelně možná, docela nenáviděl, i když chápu, že obyčejní Peruánci za věc nemohou.
Blížili se Vánoce a já přemýšlel, co budu dělat, neboť odpověď na mojí žádost o navrácení vozidla stále nepřicházela. Vzhledem k tomu, že se událost stala na hranici mezi Peru a Ekvádorem, zvolil jsem variantu žití a čekání zde. Z pohledu návštěvníka je v Ekvádoru proti Peru markantně mnohem čistěji, auta netroubí na každém kroku, takže člověka nebolí po každém dni sluch a navíc to pro mě v tu chvíli byl neznámý stát, který bylo nutno prozkoumat, když už jsem musel nuceně čekat, kdežto Peru už jsem projel z jihu na sever celé.
Náhodou jsem šel okolo vitríny nějaké místní cestovní kanceláře ve městě u hranic, když vidím, že přepočtem za zhruba našich 7500kč byl nabízen asi 5 denní Vánoční pobyt s polopenzí, výlety s potápěním a 3hvězdičkovým ubytováním na Galapágách, proslulých ekvádorských ostrovech v Tichém oceánu. Neváhal jsem ani chvilku, ty peníze bych jinak utratil prázdným čekáním na hranici a tak si udělal alespoň malou Vánoční radost. Kdybych pokračoval v cestě, nikdy bych tam nejel, takhle jsem ale získal o zajímavý zážitek navíc. V Ekvádoru jsem navíc získal postupně i nové přátelé.
Když mi byly zamítnuty veškeré moje žádosti o navrácení auta a pobyt v místě byl tak zbytečný, vrátil jsem se domů, s tím, že korespondenční boj se už povede odsud.
Mezitím se mi doma podařilo dotáhnout do úspěšného konce bakalářské studium na FFUK a byl přijat na navazující magisterské tamtéž. Na staré škodovky jsem ale nezanevřel, do hry se v nepřítomnosti Rapidky dostala Galanka, jak říkám její 4dveřové sestřenici kvůli slovenskému původu. Pořízena byla prvním majitelem kdysi jako nová v Tuzexu Košice a já jsem jí zakoupil ve městě Svidník. Případně má název Evropanka, protože se mnou cestuje po všech možných koutech Evropy, tedy v mém případě sice tzv. „okolo komína“…ale i tak má za rok najeto asi 20000km. Obrázky přikládám v popisku, veškeré informace o ní jsou pak uvedeny v sekci Škoda 136GL/Evropanka. Slíbil jsem jí, že pokud bude hodná, také jí kdy vezmu také někam mimo Evropu, tak uvidíme, zda nebude mít nějak moc roupy..:-).
Mimochodem je to originální nefalšovaná Škoda 136GL, vůz své době dokonce dražší než Škoda Favorit, kterých navíc bylo vyrobeno v pobočném závodě ve Vrchlabí jen 1631 kusů, proti statisícům vizuálně příbuzných modelů 105/120.

Snímky opět řazený zdola vzhůru…

Nakonec jsem si vzal batoh, mapu a šel, Rapidka mi zmizela v nedohlednu

Los Galapagos

Kšá kšá kšá

Opalovačka

No dobře, ta stojka ti jde asi líp než mně…

Mámo přinesl jsem oběd, připrav pekáč

Ahoj kámo!

Ráj na zemi

Když mně omylem zapomněli ráno vyzvednout na výlet z ubytování, měl jsem celou loď pro sebe, neboť mi museli poslat jednu extra pro mě abych dojel skupinu…:-)