Peru, Cuzco

Mé putování po Peru začalo překročením hranice s Bolívií u jezera Titicaca. Po tradičně dlouhé celo odpolední pohraniční proceduře spojené opět s různým papírováním, jsem konečně mohl vyrazit až někdy za nastupujícího večera. Už první pohledy dávali tušit, že se dostávám do zajímavé země, která je nesmírně živá svojí kulturou, zvyky a děním, z velké části probíhá bezprostředně na ulicích. Všude přítomný roj moto tříkolek podobným těm co můžeme potkávat třeba v Thajsku a spousty lidí po ulicích i během pozdního večera mě v tom jen utvrzovali. Po několika nocích ve stanu jsem se rozhodl tentokrát přespat někde mezi čtyřmi stěnami. Pokračoval jsem tedy do města Juli a na jeho překrásném náměstí si našel ubytování nejen pro sebe ale i svoji čtyřkolovou přítelkyni. Pokoj včetně garáže stál na naše peníze asi 200kč, navíc s pohledem na nádherně zdobené náměstí v samém středu města. Náměstí se jmenuje Plaza de Armas (náměstí armády) tak jak je zvykem ve většině center měst v celé Jižní Americe. Po dobré polévce v jedné z okolních jídelen a procházce po vzorně botanicky upraveném náměstí jsem šel spát. Ráno jsem časně vyrazil na zhruba 400km dlouhou cestu, jejímž cílem mělo být okolí historického města Cuzco. Jel jsem po silnici Panamericána, hlavní tepnou spojující jih a sever tohoto kontinentu. Zejména v jižní části Peru ale i na tak významné komunikaci nebyl k mání lepší benzín než oktanového čísla 84, což byl zdroj mých budoucích problémů. Navíc předpokládám, že byl i tak dále nějak šizený. Auto sotva jelo a detonace byli čím dál výraznější. Moje velká chyba byla, že jsem neupravil předstih a snažil se stůj co stůj dojet k další, lepší…benzínce. Bohužel jsem takto musel tankovat několikrát a zadělal si tak na zničení motoru později. S odstupem času vím, že jsem měl být obezřetnější, zkusit sehnat nějaké přípravky na zvýšení OČ, tak jako třeba v Iránu apod. Nic z toho jsem ale neudělal. Ono se také, upřímně řečeno, v dané situaci těžko něco dělá, když civilizace zmizela sto kilometrů za vámi a další potkáte až za příštími třemi horami. Cesta pokračovala přes zdejší kopce And abych večer přijel do blízkosti bájného Cuzca. Přenocoval jsem na jedné benzínce kousek před městem. Od samého rána jsem si začal prohlížet tento architektonický klenot plný památek na inckou a španělskou koloniální historii. Ve městě v současnosti žije asi 400000 lidí. Ve třináctém století bylo Cuzco hlavním městem incké říše. Bylo stavěné podle přesného plánu a jeho významu odpovídalo i to, že některé chrámy byly pozlacené. Nachází se ve výšce 3450m.n.m. Španělská invaze však znamenala zkázu pro většinu původních budov. Na druhou stranu máme dnes zachované množství koloniálních památek z tohoto období. Město je zapsáno na seznamu světového a kulturního dědictví Unesco. Po celodenní prohlídce jsem se v odpoledne vydal dále na sever, tak abych někdy večer byl před pomyslnou bránou dalšího cíle cesty, Machu Picchu.