Laplatské státy

 

Hraniční odbavení na Argentinsko-Uruguayském pomezí proběhlo v pohodě, jako obvykle žádný z celníků ani policistů neuměl jinak než svojí mateřštinou, takže po chvilce kreslení na papírek a vysvětlování, co znamená co v mém mezinárodním malém technickém průkazu, kde jsou sice vysvětlivky i ve španělštině, jako jedné z jazykových mutací Evropské Unie, ovšem tak malé, že to stejně většinou nikdo bez pořádných brýlí nevidí, jsem byl vpuštěn do Uruguaye.

Na hranicích bylo asi půlhodinové zdržení, hranice v Jižní Americe skutečně nejsou to co v zemích Střední Asie a podobně, kde na nich strávíte klidně 6hod ani nevíte jak. Je to způsobeno tím, že státy sdružené v seskupení Mercosur, takové jihoamerické celní unie, mají mezi sebou většinou volné hranice, vozidla jen pomalu projíždějí a kontrola probíhá buď namátkově, nebo tam vůbec nikdo není.

Kontrolu by měli podstoupit jen cizinci ze třetích zemí, kteří se hlásí pro „razítko“ sami od sebe, neboť kdyby takové vstupní neměli, mohli by jim nastat problémy při výstupu ze země. Stálými členy tohoto sdružení jsou Brazílie, Argentina, Uruguay a po výstupu Venezuely (která blokovala Paraguayi vstup) se jim stala také Paraguay, přidružení členi jsou pak Chile a Bolívie, posledně jmenované země si ale zachovali kontrolu na hranicích v plném rozsahu.

Nasměroval jsem se tedy do prvého na trase uruguayského města Paysandou, s cílem výměny místní měny a nového poznání. Malé město mne uvítalo životem sobotního dopoledne, jako bych byl doma- všichni mířili na nákupy… Začal jsem se shánět po nálepce URG, abych „zkrášlil“ své popostrkovadlo a zároveň zjišťoval kde co je. Měl jsem štěstí, protože hned v prvním obchodě jsem narazil na člověka, který mluvil vcelku rusky. Říkal, že tam jeho otec byl kdysi vyslaný a on tedy s ním, ta se trochu naučil. Po dlouhé době, jsem si opět s někým popovídal a dozvěděl se kde co nového. Zároveň jsem rovnou u nich v krámě vyměnil nějaké peníze.

Poté si prohlédl městečko, koupil nějaké potraviny a potřebnosti. Vracejíce se k autu, jsem byl požádán skupinou výrostků, seskupených u mé Rapidky o zaplacení „poplatku za ostrahu vozidla“, samozřejmě jsem jim nehodlal nic platit, (takové aktivity fungují na mnoha místech zeměkoule) no a když se začali dožadovat čím dál více svého tributu, měli smůlu, zrovna okolo jela hlídka místní policie…zamával jsem na ně, aby zastavili a „přeložili mi“ co vlastně chlapci chtějí…:-)?

Ti ale v tu chvíli rázem přestali mít o nějaké poplatky zájem a okamžitě zmizeli neznámo kam… Policistům jsem poděkoval, za zastavení a popřáli jsme si vzájemně hezký den…:-).

Už jsem myslel, že ve městě nebude nic zas tak zvláštního k vidění, když postupně ho opouštěje, zahlédl jsem nějaké nádherné staré auta na pozemku okolo cesty. Otočil jsem se tedy ještě jednou a nemohl se vynadívat!

Na rohové parcele rozlohy asi tak možná 1ha, bylo na travnaté ploše zaparkováno snad 40-50 velmi starých aut, stáří cca 20-60 léta 20stol. Něco tak krásného!! Přitom takto ladem zanechané a negarážované, ani nepřikryté, i ty nejcennější kousky! Vůbec jsem nechápal… Bohužel byl víkend a nikdo nebyl přítomen. Majitel s těmi vozy nejspíše obchoduje, ale proč jsou takto venku, některé prorostlé už i malými stromky a přitom okolo vše posekané a čisté, v evidentně takové mírně „lepší“ čtvrti…?? Tak jsem se jen tak bezhlase kochal asi půl hodiny a promítal v hlavě možné osudy těchto dědečků motorismu.

Po mírném šoku z viděného, jsem se vydal na sever, neměl jsem v úmyslu se nijak v Uruguay zdržovat, jakoby v předtuše budoucích možných zdržení, jsem pádil přes tento malý stát co nejrychleji do Brazílie.

Silnice v Uruguayi byla zpočátku vcelku slušná, postupně se ale začala docela zhoršovat, navíc samozřejmě placená, i když žádná dálnice. Nemohu ale soudit celý stát, neboť jsem projížděl zemí spíše okrajově. Řekl bych, že takové pokračování v „argentinském duchu“ , docela dost starších aut a fotbalové hřiště snad na každé druhé ulici…:-).

Na druhý den dopoledne se už dostal poprvé do výše zmíněné Brazílie. Ta, ač považována za asi nejdynamičtěji rozvijící se zemi regionu na mě v této své spodní části, působila neuvěřitelně ospalým dojmem. Nemohu samozřejmě také soudit, navštívil jsem skutečně jen malou část země, v řádu stovek kilometrů, ale silnice zde byli velmi bídné, občas nějaké to zvířecí spřežení, velmi staré automobily, na cestách jsem potkával mezi novějšími vozidly v čilém provozu ještě spoustu klasických VW Brouků, i mezi nákladními vozidly velmi zaostalý park. Nad předpisy si také nikdo moc hlavu nelámal, občas místním červená asi připadala jako by byla ještě vcelku nedozrálá a tu mají oni určitě radši…

Navštívil jsem zde tři menší města, Uruguayanu, Bella Union a Sao Borja, jinak projížděl spíše venkovem.

K Brazílii bych rád v souvislostí s naší vlastí podotkl, že jeden z její prezidentů, asi ten, který po sobě zanechal vůbec tu nejvýraznější stopu ve zdejších dějinách, měl jihočeské kořeny a jmenoval se Juscelino Kubitschek (1902-1976). Úřad zastával v letech 1956-1961. V té době se Brazílii podařil neuvěřitelný ekonomický rozvoj, navíc, za účasti architekta té nejvyšší světové třídy, Oscara Niemeyera, byla v té době realizována výstavba nového hlavního města „na zelené louce“ Brasílie. Město bylo vybudováno za necelé 4 roky a je považováno za klenotnici moderní architektury 2.pol. 20.stol.

Za městem Sao Borja jsem pak v noci opět přejel do Argentiny a nasměroval se do jejího Severo-východního cípu, který by k ní, při pohledu na mapu snad ani nepatřil. A také že dříve tomu tak nebylo.

Tento výběžek, získala Argentina na Paraguay, až po nejkrvavějším válečném konfliktu Latinské Ameriky, z let 1864-70. Po jeho ukončení, musela Paraguay- která nesmyslně vyhlásila a vedla válku proti koalici Brazílie, Argentiny a nakonec i Uruguaye!!(které původně šla na pomoc), postoupit 144000km, tedy zhruba polovinu svého území, těmto sousedním vítězným státům. Po ukončení konfliktu, který stál asi 2mil zmařených lidských životů, se obyvatelstvo ,do té doby velmi rozvinuté Paraguaye zmenšilo z asi 500000, na 116000lidí!!!, většinou jen žen. Země už se nikdy nedostala na předchozí ekonomickou úroveň.

Mým cílem bylo projet tímto výběžkem až na jeho samotný okraj, na Argentinsko-Brazilsko-Paraguayskou hranici a dostat se tak k jihoamerickému přírodnímu zázraku, ke catarates, neboli vodopádům Iguazu, jejíž prohlídku jsem si vysnil jako jeden ze dvou hlavních cílů na tomto kontinentu.

 

Občas jsou mosty o něco užší než zbylá silnice. Prostě byli vytvořeny před dávnou dobou ale už nezbylo na jejich pozdější rozšíření(Brazílie)

Občas jsou mosty o něco užší než zbylá silnice. Prostě byli vytvořeny před dávnou dobou ale už nezbylo na jejich pozdější rozšíření(Brazílie)

Tak a jsem v Orientu!

Tak a jsem v Orientu!

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

I tady...Lada 2104 kombi

I tady…Lada 2104 kombi

 

Prodejce v autopotřebách, s kterým jsem si nakonec v Uruguayi dobře popovídal rusky...

Prodejce v autopotřebách, s kterým jsem si nakonec v Uruguayi dobře popovídal rusky…

 

Vzpomínka na domov, Paysandou, Uruguay

Vzpomínka na domov, Paysandou, Uruguay

 

 

Paysandou, Uruguay

Paysandou, Uruguay

 

Veteráni Uruguay

Veteráni Uruguay

 

Veteráni, Uruguay

Veteráni, Uruguay

 

Pán se zřejmě natolik "kochal", že se chtěl na ty veterány kouknout co nejvíce zblízka...

Pán se zřejmě natolik „kochal“, že se chtěl na ty veterány kouknout co nejvíce zblízka…

 

Ráj veteránů

Ráj veteránů

 

Ráj veteránů, Uruguay

Ráj veteránů, Uruguay

Ráj veteránů, Uruguay

Ráj veteránů, Uruguay

 

 

Snad nejoblíbenější dopravní značka v Uruguayi, je snad všude

Snad nejoblíbenější dopravní značka v Uruguayi, je snad všude

 

Venkov v Uruguvayi

Venkov v Uruguvayi

 

Nezbytná výbava snad každého Jihoameričana, včetně uruguayských celníků, termoska, hrníček(původně tykvová nebo hliněná kalabasa)  a "srkátko" na čaj (yerba, maté), který s oblibou skoro všichni neustále a kdekoliv pijí

Nezbytná výbava snad každého Jihoameričana, včetně uruguayských celníků, termoska, hrníček(původně tykvová nebo hliněná kalabasa) a „srkátko“ na čaj (yerba, maté), který s oblibou skoro všichni neustále a kdekoliv pijí

 

Tak kam se vydáme Rapidko?

Tak kam se vydáme Rapidko?

 

Brazilský venkov, někdy si říkám, že zase nejedu až tak pomalu

Brazilský venkov, někdy si říkám, že zase nejedu až tak pomalu

 

 

Tak jeď Brouku...

Tak jeď Brouku…

 

Náměstí Uruguayana, Brazílie.

Náměstí Uruguayana, Brazílie.

 

V tomto info stánku ve městě Urugvayana, se mi (neúspěšně) snažili poradit, kde si koupit magnetky...:-), všude ale byla několik hodin siesta, takže jsem raději zvolil odjezd (Brazílie)

V tomto info stánku ve městě Uruguayana, se mi (neúspěšně) snažili poradit, kde si koupit magnetky…:-), všude ale byla několik hodin siesta, takže jsem raději zvolil odjezd (Brazílie)

 

Vozy určené k poslednímu odpočinku, Brazílie

Vozy určené k poslednímu odpočinku, Brazílie

 

Odpočívadlo, Brazílie

Odpočívadlo, Brazílie

 

Brazilský venkov

Brazilský venkov

 

Aktuální cena PHM v Brazílii(1Real=7,60Kč). Dalo se ale sehnat i levněji...

Aktuální cena PHM v Brazílii(1real=7,60Kč).
Dalo se ale sehnat i levněji…